Martin Řezníček | Články / Reporty | 10.12.2016
Večer sedmého prosince měla v MeetFactory hlavní roli akustická kytara, do Prahy totiž poprvé přijel americký kytarista Andy McKee. Jako předskokan byl vybrán Tomáš J Holý. Nadaný kytarista, hrající podobným stylem jako hlavní hvězda večera, se sice v průběhu svého vystoupení přiznal, že je pokaždé velmi nervózní, rozklepané ruce ale na hru neměly žádný vliv a všechny tóny se poslušně ozývaly tam, kde měly.
Andy McKee nervózní nebyl, naopak z něj vyzařoval vnitřní klid a aura spokojenosti. Zpočátku se zdálo, že s publikem bude komunikovat pouze očima, ale po třech písních ticho prolomil a po zbytek večera hýřil vtipem.
Koncert byl průřezem kytaristovy tvorby, zazněly všechny zásadní kusy jako Art of Motion, Rylynn nebo youtubová senzace roku 2009 Drifting a slyšeli jsme také množství coverů. Kromě písně Africa, která v jeho interpretaci dává originálu od kapely Toto slušně na frak, zazněly skladby od dalších perkusivních kytaristů jako jsou Preston Reed, Billy McLaughlin nebo Michael Hedges. Posledního jmenovaného přitom McKee považuje za svůj největší vzor a právě díky němu se prý začal intenzivně věnovat hře na kytaru. Jeho význam potvrdilo i zařazení skladby Aerial Boundaries na místo prvního přídavku.
McKeeho hra je atraktivní nejen na poslech, ale i na pohled: pravá ruka vyťukává se sebejistou silou rytmus na tělo kytary a levá ruka se ladně pohybuje po krku, čaruje propracované melodie. Jemnost i hrubost – vybrnkávání i slapování.
Bezchybná interpretace svých i převzatých skladeb je hodna obdivu a jistě si zaslouží všechny superlativy, které McKeeho fanoušci používají v komentářích pod videi. Publikum včetně Tomáše J Holého bylo na kytaristu velmi natěšené a loučilo se s ním jen těžko – dva přídavky byly stále málo –, všichni ale mohli odejít spokojení a jediné přípustné zklamání bylo z toho, že mistr nepřivezl svůj kytarovo-harfový hybrid.
Andy McKee (us), Tomáš J Holý
7. 12. 2016, MeetFactory, Praha
foto © Olga Staňková
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.