Články / Reporty

Andy McKee: orchestr o jednom muži

Andy McKee: orchestr o jednom muži

Martin Řezníček | Články / Reporty | 10.12.2016

Večer sedmého prosince měla v MeetFactory hlavní roli akustická kytara, do Prahy totiž poprvé přijel americký kytarista Andy McKee. Jako předskokan byl vybrán Tomáš J Holý. Nadaný kytarista, hrající podobným stylem jako hlavní hvězda večera, se sice v průběhu svého vystoupení přiznal, že je pokaždé velmi nervózní, rozklepané ruce ale na hru neměly žádný vliv a všechny tóny se poslušně ozývaly tam, kde měly.

Andy McKee nervózní nebyl, naopak z něj vyzařoval vnitřní klid a aura spokojenosti. Zpočátku se zdálo, že s publikem bude komunikovat pouze očima, ale po třech písních ticho prolomil a po zbytek večera hýřil vtipem.

Koncert byl průřezem kytaristovy tvorby, zazněly všechny zásadní kusy jako Art of Motion, Rylynn nebo youtubová senzace roku 2009 Drifting a slyšeli jsme také množství coverů. Kromě písně Africa, která v jeho interpretaci dává originálu od kapely Toto slušně na frak, zazněly skladby od dalších perkusivních kytaristů jako jsou Preston Reed, Billy McLaughlin nebo Michael Hedges. Posledního jmenovaného přitom McKee považuje za svůj největší vzor a právě díky němu se prý začal intenzivně věnovat hře na kytaru. Jeho význam potvrdilo i zařazení skladby Aerial Boundaries na místo prvního přídavku.

McKeeho hra je atraktivní nejen na poslech, ale i na pohled: pravá ruka vyťukává se sebejistou silou rytmus na tělo kytary a levá ruka se ladně pohybuje po krku, čaruje propracované melodie. Jemnost i hrubost – vybrnkávání i slapování.

Bezchybná interpretace svých i převzatých skladeb je hodna obdivu a jistě si zaslouží všechny superlativy, které McKeeho fanoušci používají v komentářích pod videi. Publikum včetně Tomáše J Holého bylo na kytaristu velmi natěšené a loučilo se s ním jen těžko – dva přídavky byly stále málo –, všichni ale mohli odejít spokojení a jediné přípustné zklamání bylo z toho, že mistr nepřivezl svůj kytarovo-harfový hybrid.

Info

Andy McKee (us), Tomáš J Holý
7. 12. 2016, MeetFactory, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace