Martin Řezníček | Články / Reporty | 10.12.2016
Večer sedmého prosince měla v MeetFactory hlavní roli akustická kytara, do Prahy totiž poprvé přijel americký kytarista Andy McKee. Jako předskokan byl vybrán Tomáš J Holý. Nadaný kytarista, hrající podobným stylem jako hlavní hvězda večera, se sice v průběhu svého vystoupení přiznal, že je pokaždé velmi nervózní, rozklepané ruce ale na hru neměly žádný vliv a všechny tóny se poslušně ozývaly tam, kde měly.
Andy McKee nervózní nebyl, naopak z něj vyzařoval vnitřní klid a aura spokojenosti. Zpočátku se zdálo, že s publikem bude komunikovat pouze očima, ale po třech písních ticho prolomil a po zbytek večera hýřil vtipem.
Koncert byl průřezem kytaristovy tvorby, zazněly všechny zásadní kusy jako Art of Motion, Rylynn nebo youtubová senzace roku 2009 Drifting a slyšeli jsme také množství coverů. Kromě písně Africa, která v jeho interpretaci dává originálu od kapely Toto slušně na frak, zazněly skladby od dalších perkusivních kytaristů jako jsou Preston Reed, Billy McLaughlin nebo Michael Hedges. Posledního jmenovaného přitom McKee považuje za svůj největší vzor a právě díky němu se prý začal intenzivně věnovat hře na kytaru. Jeho význam potvrdilo i zařazení skladby Aerial Boundaries na místo prvního přídavku.
McKeeho hra je atraktivní nejen na poslech, ale i na pohled: pravá ruka vyťukává se sebejistou silou rytmus na tělo kytary a levá ruka se ladně pohybuje po krku, čaruje propracované melodie. Jemnost i hrubost – vybrnkávání i slapování.
Bezchybná interpretace svých i převzatých skladeb je hodna obdivu a jistě si zaslouží všechny superlativy, které McKeeho fanoušci používají v komentářích pod videi. Publikum včetně Tomáše J Holého bylo na kytaristu velmi natěšené a loučilo se s ním jen těžko – dva přídavky byly stále málo –, všichni ale mohli odejít spokojení a jediné přípustné zklamání bylo z toho, že mistr nepřivezl svůj kytarovo-harfový hybrid.
Andy McKee (us), Tomáš J Holý
7. 12. 2016, MeetFactory, Praha
foto © Olga Staňková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.