Anna Mašátová | Články / Reporty | 01.05.2014
Islandská pětice Árstíðir se do Čech vrací pravidelně, a to nejen do Prahy či na velké festivaly, ale i do mnohem menších měst a míst. Nebylo tak divu, že nedělní Lucerna Music Bar natřískán nebyl, fanoušci si mohou Islanďany odchytnout na jiných místech po republice; na nehvězdnou kapelu a nedělní večer ovšem velmi slušná účast.
Indiefolkový projekt se na scéně objevil roku 2008, o dvanáct měsíců později vyšlo debutové album, aby nakonec potvrdili své směřování mezi minimalismus s folkovým nádechem, když ke spolupráci na druhé desce přizvali Ólafura Arnaldse a Nilse Frahma. Jako mnohé jiné severské kapely připomenou slavnější Sigur Rós, zůstávají však více při zemi. Jejich hudba stojí na jednoduché melodičnosti a splynutí pětice mužských hlasů, doprovázeném zejména akustickými nástroji. Výsledný zvuk vytváří cello Hallgrímura Jónase Jenssona, housle Karla Aldinsteinna Pestky a kytary Gunnara Mára Jakobssona a Daniela Auðunssona podpořené klávesami Jóna Elíssona.
Především smyčce vytvářely zasněnou atmosféru, Árstíðir vsadili ten večer na skladby z připravovaného alba a udělali dobře. Novinky jako Eris se liší větším experimentátorstvím, Jensson vybrnkávající melodii na cello do rytmu beatů, to byl moment, nad kterým srdce plesalo. Někdy přecházeli až do klasické novověké hudby, jindy byly klávesy tak tiersenovské, až jste si říkali, zda někde není puštěn zprofanovaný soundtrack z Amélie z Montmartru. Druhá část koncertu – a přiznejme si, že přestávka byla trochu zbytečná až otravná – představila kromě starších Days & Nights či Tárin další nálož nových písní. Škoda jen prvoplánové projekce, kdy se na plátně zjevovala krajina, východ slunce nebo vesmír - fanoušci National Geographic by byli nadšeni, ale k hudbě to působilo místy lacině. Přídavek potěšil především fanynky, pětka totiž seskočila mezi publikum a předvedla tradiční tanec z Faerských ostrovů ve vokální úpravě. Ladilo jim to opravdu pěkně, nivé pohledy přítomných dívek byly jasným důkazem.
Árstíðir mají kariérně pěkně našlápnuto, uvidíme, jak bude vypadat jejich další krok v podobě nové nahrávky, na kterou právě vybírají na Kickstarteru. Pražský koncert sice neohromil inovátorstvím, ale rozhodně zanechal více než pozitivní dojem. Přesvědčit se můžete na vlastní oči a uši, Árstíðir se ještě potulují po republice.
Árstíðir (isl)
27. 4. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.