Jiří Mališ | Články / Reporty | 16.03.2018
V Kodani vypukl filmový festival CPH:DOX a kdo se nedostavil na zahajovací gala, měl možnost strávit večer v opojení smyslů pod bičem-magionem Maxe Coopera. Osmatřicetiletý irský bioinformatik, který rafinovaným přístupem k elektronice okouzluje publikum už osmým rokem, se pořád veze na vlně alba Emergence z roku 2016. Do malého sálu hudebního domu Vega přivezl rovněž aktuální EP World Passing By, ale hlavně vizuální show.
Role supportu se stejně jako posledně ujal dánský světoběžník Bwoy De Bhajan, DJ, který se mimo jiné podílel na prvním bhútánském hudebním festivalu, a jihoasijské vlivy byly v jeho setu znát. Diváky nejvíce roztančila kolaborace s kodaňským DJem Rumpistolem, ale kombinace letní exotiky s nekompromisním basovým tuc-duc se příliš nezdržela. Po příjemných třiceti minutách si začal prostor připravovat Cooper, mladý dánský talent sklidil vřelý potlesk a spousta diváků se kolem něj shlukla, jakmile sešel do publika.
Po krátké pauze se světla v sále znovu ztlumila a obecenstvo se zatajeným dechem očekávalo první vizualizaci. Cooper ale nikam nechvátal a začal zlehka se skladbami z nového EP. Harmonické melodie kolébaly, ale vše bylo jen o připravení smyslů na to, co mělo přijít. Tři projektory začaly promítat skrze diváky na všechny strany a nikdo nevěděl, kam se dívat dříve. Pracoval s tolika samply a efekty, že většina se ztrácela v chaosu a zdánlivé abstrakci, než se chytla libozvučných čtyřdobých taktů. Na programu dne byly i lekce hudební symetrie, hledání smyslu ve změti dříve neslyšených zvuků, to vše za pomoci audiovizuálních vodítek inspirovaných mikrobiologií - extáze pro oči i uši.
Když ale ani po hodině nezazněly neznámější hity z Emergence, začalo mi vrtat hlavou, jak dlouho se tu ještě zdržíme. Nikdo nečekal, že se Cooper vytáhne s téměř dvouapůlhodinovou show. Kolem jedenácté se zaplněný sál začal vyprazdňovat, což dalo více prostoru hipsterům s vzezřením Devendry Banharta. Ti před pódiem rozjeli rave party, pro kterou jim bylo servírováno industriální techno z větších hloubek Cooperova repertoáru. Závěrečné sedmiminutové prolévání mezi remixy skladby Trust, doprovázené psychedelickými vizuály, dokonale shrnuly celý večer.
Mimořádný výkon Maxe Coopera, který demonstroval, že i kdybyste před něj dali dvě velryby, hejno vrabců a stádo hyen, zorganizoval by je do synchronizovaného tance hodného olympijského entrée.
Max Cooper (ie) + Bwoy De Bhajan (dk)
14. 3. 2018 Lille Vega, Kodaň
foto © Joseph Miller
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.