Jiří Mališ | Články / Reporty | 16.03.2018
V Kodani vypukl filmový festival CPH:DOX a kdo se nedostavil na zahajovací gala, měl možnost strávit večer v opojení smyslů pod bičem-magionem Maxe Coopera. Osmatřicetiletý irský bioinformatik, který rafinovaným přístupem k elektronice okouzluje publikum už osmým rokem, se pořád veze na vlně alba Emergence z roku 2016. Do malého sálu hudebního domu Vega přivezl rovněž aktuální EP World Passing By, ale hlavně vizuální show.
Role supportu se stejně jako posledně ujal dánský světoběžník Bwoy De Bhajan, DJ, který se mimo jiné podílel na prvním bhútánském hudebním festivalu, a jihoasijské vlivy byly v jeho setu znát. Diváky nejvíce roztančila kolaborace s kodaňským DJem Rumpistolem, ale kombinace letní exotiky s nekompromisním basovým tuc-duc se příliš nezdržela. Po příjemných třiceti minutách si začal prostor připravovat Cooper, mladý dánský talent sklidil vřelý potlesk a spousta diváků se kolem něj shlukla, jakmile sešel do publika.
Po krátké pauze se světla v sále znovu ztlumila a obecenstvo se zatajeným dechem očekávalo první vizualizaci. Cooper ale nikam nechvátal a začal zlehka se skladbami z nového EP. Harmonické melodie kolébaly, ale vše bylo jen o připravení smyslů na to, co mělo přijít. Tři projektory začaly promítat skrze diváky na všechny strany a nikdo nevěděl, kam se dívat dříve. Pracoval s tolika samply a efekty, že většina se ztrácela v chaosu a zdánlivé abstrakci, než se chytla libozvučných čtyřdobých taktů. Na programu dne byly i lekce hudební symetrie, hledání smyslu ve změti dříve neslyšených zvuků, to vše za pomoci audiovizuálních vodítek inspirovaných mikrobiologií - extáze pro oči i uši.
Když ale ani po hodině nezazněly neznámější hity z Emergence, začalo mi vrtat hlavou, jak dlouho se tu ještě zdržíme. Nikdo nečekal, že se Cooper vytáhne s téměř dvouapůlhodinovou show. Kolem jedenácté se zaplněný sál začal vyprazdňovat, což dalo více prostoru hipsterům s vzezřením Devendry Banharta. Ti před pódiem rozjeli rave party, pro kterou jim bylo servírováno industriální techno z větších hloubek Cooperova repertoáru. Závěrečné sedmiminutové prolévání mezi remixy skladby Trust, doprovázené psychedelickými vizuály, dokonale shrnuly celý večer.
Mimořádný výkon Maxe Coopera, který demonstroval, že i kdybyste před něj dali dvě velryby, hejno vrabců a stádo hyen, zorganizoval by je do synchronizovaného tance hodného olympijského entrée.
Max Cooper (ie) + Bwoy De Bhajan (dk)
14. 3. 2018 Lille Vega, Kodaň
foto © Joseph Miller
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.