Barokní nabubřelost říznutá wagnerovskou velkolepostí (Requiem: Upíří rytíř)

Svět upírů je jedním z nejlákavějších motivů pro tvůrce z celého světa, pročež se na čtenáře, diváky i posluchače valí kvanta děl s upírskou tematikou. To s sebou samozřejmě přináší nepříjemnou devalvaci tématu, kdy najít něco dobrého a nosného dává čím dál větší práci. Jedním z pomocných vodítek mohou být jména tvůrců.

Na první pohled se tak může snadno stát, že titul Upíří rytíř zapadne v regálech, ale kdo si všimne jména scenáristy Pata Millse, zpozorní. A to oprávněně, tento britský velikán světového komiksu, který založil nakladatelství 2000 AD a výrazně se podílel na vzniku Soudce Dredda, má na své autorské pažbě zářezy jako Ro-Busters, ABC Warriors, Sláine, Punisher i jednoho Batmana, kterého si střihl na konci milénia. A to je opravdu nechutně stručný výčet jeho tvorby.

Millsovou specialitou je vytváření propracovaných a komplexních fikčních světů a tento modus operandi uplatnil i ve chvíli, kdy obrátil svou pozornost k upírským legendám. V jeho pojetí upírského univerza je vše naruby, zlo je dobro, z kontinentů jsou oceány a čas ubíhá pozpátku, takže jedinec může umřít mládím. Moderní technologie se mísí s těmi starými a o nadvládu nad pekelným světem Vzkříšení spolu bojují upíři, ghúlové, plazi, vlkodlaci a démoni. Je to děsivé peklo se vším všudy.

To navíc Mills zaplnil postavami, které jsou odrazem skutečných postav - Dracula, Atilla, J. Edgar Hoover či Alžběta Báthoryová. O Millsově výrazné angažovanosti a nekompromisnosti jeho morálních standardů svědčí fakt, že k těmto postavám, které na Zemi konaly zlo, čímž si zaslouží skončit v pekle, zařadil i Matku Terezu. To všechno jsou však jen epizodní figurky na Millsově šachovnici, hlavní děj se točí kolem německého vojáka Heinricha a německé židovky Rebeky. Jejich milostný vztah, který se odehrál za 2. světové války, se transformuje i zde. Pokud však Heinrich Rebeku miloval tak moc, jak sám popisuje, proč skončil v pekle?

Sám Mills v úvodním krátkém textu uvádí, že není snadné najít kreslíře, který by jeho fantaskní světy dokázal přetavit v reálnou podobu. Ovšem Olivier Ledroit byla po čertech dobrá volba. Jeho výtvarné pojetí, kdy plní stránky hutnou barvou od okraje k okraji a příběh dokáže rytmizovat menšími panely, které překrývají celostránkový motiv, dokonale naplňuje rozmáchlé myšlení scenáristy. Nádherně vymalované celky Vzkříšení kombinované z odpudivými tvářemi jeho obyvatel nutí čtenáře trávit nad stránkami mnohem víc času, než je obvyklé. Ledroit dokázal vytvořit překypující a barokně nabubřelý svět, jemuž nechybí romantická velkolepost, jakou známe z děl Richarda Wagnera. A jeho nekompromisní přístup pak připomíná všeobjímající hutnost Gilliamova snímku Brazil. Zobrazení bitev bere dech a je na nich vidět, jak výtvarník neváhá, a přesně ví, co a jak chce servírovat.

V tomto komiksu nenajdete oddychnutí či vedlejší linku. Tvůrci to na čtenáře hrnou buldozerem, který smete veškeré pochybnosti, zda se snad náhodou nedostali až za hranici oddělující kýč od umění. Na tyto úvahy není čas, poněvadž Mills a Ledroit vytvořili komiks, který si pohrávání s kýčovitými motivy může dovolit a nikdo mu to nebude vyčítat. Pomáhá tomu i autorský nadhled, v němž se často objevuje černý humor a smysl pro grotesku či parodii.

Jedinou drobnou výtku mám k podobě českého vydání. Crew začala některé komiksy vázat do pevných a lesklých desek, což je návrat o nějakých dvacet let zpátky. Nechci být hnidopichem, ale tohle zpracování sráží jinak nezpochybnitelnou kvalitu díla. Nevolám po nějaké luxusním či bibliofilském zpracování, spíš mi to přijde jako nešťastná volba z nabízených variant. Nicméně ani toto povzdechnutí nenaruší fakt, že Requiem je komiksová jízda.