Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 09.11.2018
Šumperský bluesový svátek Blues Alive sice warm-up párty nepořádá, koncert, který opanoval Velký sál pražské Lucerny, by se za něco takového ale dal označit. Větší legendu žánru, než je Buddy Guy, jsme tady už dlouho neměli (srovnatelná jsou možná první vystoupení B. B. Kinga nebo Johnnyho Wintera) a téměř vyprodaný koncert může zastínit celý třídenní festival. Pro mnohé fanoušky to možná byla i truchlivá volba - legenda, nebo každoroční tradice? Buddy Guy, hvězda chicagského blues, vzor, inspirace a učitel jiných kytarových legend, spoluhráč snad kohokoliv, kdo v kytarové hře něco ve druhé polovině dvacátého století znamenal. To je panečku renomé. Však taky tohohle dvaaosmdesátiletého pána přivítala Lucerna aplausem vestoje.
V setlistu byly namíchány autorské věci, které se už dávno staly klasikou (Everyday I've Got the Blues), s novinkami (opět aplaudovaná Cognac, navíc zahraná v publiku), se standardy (Boom Boom, Hoochie Coochie Man) a s těmi, které u Guye zdomácněly a moc se neřeší jejich původ (Fever). Vzpomínalo se ale i na další kytarové mistry, Hendrixe, Claptona, Kinga. K výbuchům nadšení stačilo pár tónů a potutelný úsměv. Ten Guye prakticky neopouštěl. S naprostou nenuceností sázel lehké tanečky i kytarové vtípky - hraní za zády či zuby spolehlivě trumflo intro ke "creamovské" Sunshine of Your Love hrané ručníkem. Buddy Guy není typem přesného nebo profesorského kytaristy (jako Clapton nebo třeba předskaující Luboš Andršt), jeho styl je uvolněný, ba ležérní. Jediným tónem či krátkým lickem, který je zdánlivě náhodně posazený do hry ostatních, řekne ale mnohé. A to je umění. Jeho hra je pádná, úsporná, k věci, není "rozkecaná".
Vlastně tomu nic nechybělo. Hvězda ve skvělé náladě, dokonalá doprovodná kapela schopná bleskově reagovat na "šéfovy" momentální nápady, multigenerační poučené publikum i ve své podstatě hity. Nejlepším lékem na podzimní splíny je blues. Obvykle přichází ta nejlepší kúra s lázeňským pobytem v Šumperku v půlce listopadu, letos začala o týden dřív.
Buddy Guy (us) + Luboš Andršt a Energit
8. 11. 2018 Palác Lucerna - Velký sál, Praha
foto: Tomáš S. Polívka
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.