Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 09.11.2018
Šumperský bluesový svátek Blues Alive sice warm-up párty nepořádá, koncert, který opanoval Velký sál pražské Lucerny, by se za něco takového ale dal označit. Větší legendu žánru, než je Buddy Guy, jsme tady už dlouho neměli (srovnatelná jsou možná první vystoupení B. B. Kinga nebo Johnnyho Wintera) a téměř vyprodaný koncert může zastínit celý třídenní festival. Pro mnohé fanoušky to možná byla i truchlivá volba - legenda, nebo každoroční tradice? Buddy Guy, hvězda chicagského blues, vzor, inspirace a učitel jiných kytarových legend, spoluhráč snad kohokoliv, kdo v kytarové hře něco ve druhé polovině dvacátého století znamenal. To je panečku renomé. Však taky tohohle dvaaosmdesátiletého pána přivítala Lucerna aplausem vestoje.
V setlistu byly namíchány autorské věci, které se už dávno staly klasikou (Everyday I've Got the Blues), s novinkami (opět aplaudovaná Cognac, navíc zahraná v publiku), se standardy (Boom Boom, Hoochie Coochie Man) a s těmi, které u Guye zdomácněly a moc se neřeší jejich původ (Fever). Vzpomínalo se ale i na další kytarové mistry, Hendrixe, Claptona, Kinga. K výbuchům nadšení stačilo pár tónů a potutelný úsměv. Ten Guye prakticky neopouštěl. S naprostou nenuceností sázel lehké tanečky i kytarové vtípky - hraní za zády či zuby spolehlivě trumflo intro ke "creamovské" Sunshine of Your Love hrané ručníkem. Buddy Guy není typem přesného nebo profesorského kytaristy (jako Clapton nebo třeba předskaující Luboš Andršt), jeho styl je uvolněný, ba ležérní. Jediným tónem či krátkým lickem, který je zdánlivě náhodně posazený do hry ostatních, řekne ale mnohé. A to je umění. Jeho hra je pádná, úsporná, k věci, není "rozkecaná".
Vlastně tomu nic nechybělo. Hvězda ve skvělé náladě, dokonalá doprovodná kapela schopná bleskově reagovat na "šéfovy" momentální nápady, multigenerační poučené publikum i ve své podstatě hity. Nejlepším lékem na podzimní splíny je blues. Obvykle přichází ta nejlepší kúra s lázeňským pobytem v Šumperku v půlce listopadu, letos začala o týden dřív.
Buddy Guy (us) + Luboš Andršt a Energit
8. 11. 2018 Palác Lucerna - Velký sál, Praha
foto: Tomáš S. Polívka
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.