Články / Reporty

Boj o život v podání Waltera Trouta

Boj o život v podání Waltera Trouta

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 21.07.2016

Muzikanti s příběhem táhnou. Nejinak tomu je i v případě Waltera Trouta, kdysi hrajícího v Bluesbrakers Johna Mayalla, který porazil zákeřné onemocnění a s plnou vervou se vrátil zpět na koncertní pódia. Bohatští o zkušenost na hranici smrti, neztrativší nic z toho, co z něj dělá legendu. A ve studeném a formálním prostředí Congress Hotelu Clarion v Olomouci to jasně dokázal.

Prožité životní útrapy zůstaly zapomenuty, alespoň pokud jde o výkon, který tento pětašedesátník předvedl. Až na dvě výjimky (jamem natažená klasika Rock Me Baby a předpřídavková Going Down od Moloch) postavil svůj dvouhodinový koncert na vlastních věcech. Rovněž si vystačil s jedinou kytarou (jaký kontrast proti Renému Lackovi v roli předskokana, který kytary vystřídal tři a ještě snaživě coveroval Hendrixe) a hvězdné manýry nechal v šatně. Jeho výkon byl dokonale soustředěný, nehvězdný. To, že ON je tím, na koho těch pár stovek lidí přišlo, jako by ani nehrálo roli. Při hojných sólových pasážích spíše ustupoval dozadu, místo aby se hřál na výsluní divácké přízně.

Tříčlenná doprovodná kapela (Johnny Griparic - basa, Michael Leasure - bicí, Sammy Avila - klávesy) svého bandleadera soustředěně následovala a vytvářela mu solidně tvrdý a hutný základ. Sám Trout je kytarový mistr, který ctí míru toho, co je pro posluchače snesitelné. Sólovalo se dost, ale vždycky přesně tak akorát, aby se z běhajících prstů po hmatníku nestala vyprázdněná exhibice. Trout dobře ví, kdy zjemnit - a proměnit svou kytaru téměř ve violoncello - a kdy naopak přidat na důrazu a zvuk řádně přiostřit. Zpěv samotný měl v sobě onu bluesovou živočišnou dravost a tah na branku. V nečastých promluvách se Trout vracel ke svému boji s nemocí. Příjemným osvěžením byla účast jeho syna Jona, který si s otcem střihl několik písní, a pak společně zajamovali v klasice Rock Me Baby. Překvapilo rovněž zapojení Andrewa Elta - brýlatého chlapíka, který se celou dobu tvářil jako kytarový technik, ale jak se ukázalo, s hlasem silně připomínajícím mladého Iana Gillana - do baladické skladby Take Me Home.

Bohužel, koncertu neprospěla volba prostoru. Kapacitně i zázemím pro diváky bylo všechno v pořádku, byť kontrast klasického bluesového publika s poněkud snobským prostředím a personálem byl nepřehlédnutelný a místy vyvolával úsměv na tváři. Problémem byl zvuk. Akusticky na tom kongresový sál v Clarionu není příliš dobře, zvuk se tříštil, nástroje se slévaly do prapodivné zvukové koule a hlavně zpočátku koncertu byly značně nečitelné. To však bylo jedinou výraznější vadou na kráse jinak výborného koncertu.

Před olomoucké publikum nastoupil poučený člověk, který ví, že nic není jisté a že za život je třeba se rvát. To čišelo z každého tónu a z každého slova, které ten večer zaznělo.

Info

Walter Trout (us) + support: René Lacko & Down Town
15. 7. 2016 Clarion Congress Hotel, Olomouc

foto © Zbyněk Zácha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Metafyzika frustrace (The Body & Dis Fig)

Alžběta Sadílková 15.10.2024

Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.

Podzim v Hradci (Jazz Goes to Town 2024)

Veronika Tichá 15.10.2024

Hradec Králové v posledních letech osciluje mezi kulturní pustinou a energickými snahami oživit místní scénu. Nic není ztraceno aneb Jazz Goes to Town.

Starý jizvy, nový rány (Esazlesa, Drom, FDK)

Marek Hadrbolec 14.10.2024

„Jenom si vzpomenout,“ křičí Lukáš Bouška opakovaně, zatímco se staré jizvy znovu otevírají a bolavé vzpomínky se derou ven.

Příroda a euforie (Bby Eco & Casey MQ)

Timon Láska 11.10.2024

Zatímco Oklou zhypnotizovala dav bublavě gradujícím a také nejznámějším trackem Lurk, Casey MQ roztancovává sál romantickou původní verzí What About Us.

Strunový rozprávkar (Gustavo Santaolalla)

Veronika Vagačová 11.10.2024

Hudba mala značne evokatívny charakter, tanečné a dynamickejšie časti pripomínali scenérie z latinskoamerickej dedinky a pobehujúce deti po uliciach, iné časti dialógy.

Severský vánek, co zahřeje (Kalandra)

Václav Valtr 11.10.2024

Po několika úvodních písních přišel čas na lyričtější část reportoáru, vtahující do hypnotického a mrazivého světa svébytné estetiky...

Vítejte v době hluku (Unsound 2024)

Aneta Martínková 10.10.2024

V srpnu 2023 streamovací služba Spotify ohlásila, že její uživatelé a uživatelky za poslední rok naposlouchali přes tři miliony hodin nahrávek bílého šumu...

Jeden Batch, prosím (Batch 2024)

Veronika Havlová 09.10.2024

Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace