Bolest, něha, umění: BDSM na Flédě

Uspořádat BDSM párty v jednom z nejprofláknutějších brněnských hudebních klubů chce odvahu. Té mají naštěstí pořadatelé Love Me Harder na rozdávání. V sobotní podvečer se na Flédu začali scházet lidé v kabátech, pod kterými se skrývaly rafinované či naopak velmi explicitní outfity odpovídající předepsanému dresscodu. Přivábila je sem bohatě promovaná akce, která svou avizovanou charakteristikou lákala na promyšlené propojení BDSM prvků s uměním. „Bude to jediná fetish a bdsm akcia v Brne, ktorú bude robiť tím mladých umelcov,“ hlásal popis události. To prostě chceš, vidět sochaře v harnessech, latexový výrazový tanec, synchronizované svazování, čtení klasické literatury, zatímco čtenáře pod stolem někdo uspokojuje, nebo cokoli, co si představíš jen v těch nejdivočejších snech. Jdeme, hned.

Prostor byl osvětlen tlumeným červeným světlem, již při vstupu do klubu bylo možné naladit se na tematický večer, odložit si a převléct se do dresscodu. Ve foyer, kde posedávaly hrstky polonahých příchozích, nás odchytil muž oděný do latexu, a nabídl nám, ať využijeme jako převlékárnu místnost pro dominu. Díky rychlé interakci měl člověk pocit, že je vtažen do děje, a už se těšil na program.

V hlavním sále Flédy byly rozmístěné stolky, u kterých se shlukovaly skupinky osob oděných do latexu, kůže, PVC a dalších materiálů. Estetický vjem ze vstupu do BDSM reality působil silně na všechny zúčastněné, s kostýmy si každý dal skutečně záležet a celý setting působil velmi profesionálně. Program začínal se značným zpožděním, což u klubových akcí není ničím neobvyklým a není nutné to vnímat jako negativum. Čas před, po nebo mezi vystoupeními bylo možné ukrátit ve fotokoutku, který obsluhovali dva fotografové.

Moderování se ujala latexová modelka Slavěna Albastová, která se současně stala hlavní tváří eventu. Ač na podiu působila velmi atraktivně a živě interagovala s publikem, její projev nároky moderátorské práce spíše neustál. Čtení z papíru a komolení jmen hostů jí bylo prominuto, avšak nadšené vyjmenovávání úchylek a fetishů od „latexu, svetrů a piercingů“ až po „pedofilii, zoofilii a homosexualitu“ bylo přinejmenším nedůstojné. Naštěstí byli všichni pozitivně naladěni a první vystoupení na sebe nenechalo dlouho čekat. Studenti brněnské FaVU, Adam Michálek a Paulina Masevnina, předvedli performanci Unspoken Letter zkoumající hranice lidské tělesnosti, během níž se navzájem střídavě natáčeli na kamery a záběry jedné z nich promítali na velkou obrazovku. Výstup to byl na začátek relativně abstraktní, nicméně probouzel příjemná očekávání. Ano, takhle může vypadat umění, když se propojí se sexualitou a BDSM.

Hlavní organizátorka akce Gabriela Povraznikova vystřihla elegantní akrobatické číslo na aerial silks, šálách visících od stropu až po zem. Artové ladění převážilo nad fetishovým, exhibice byla příjemně vizuální. Že do pořádání akce i nácviku vystoupení vložila obdivuhodné množství energie, je patrné i z toho, že má doma pětiměsíční dítě. „Prípravy neboli vôbec jednoduché i vzhľadom k tomu, že som v septembri rodila. Ale našťastie mi okolnosti dopriali a máme ,zlaté dieťaʻ, ktoré mi necháva priestor pre sebarealizáciu,“ vysvětlila mi Gabriela.

Třetím číslem byla shibari show One Man Two Girls, během níž rigger z místní scény, oděný trochu jako IT šermíř, společně s jednou z dívek mučil a svazoval tu druhou. Celé vystoupení působilo poměrně hrubě a vulgárně. Interakce riggera Markýze Bláži se svazovanou modelkou byla minimální a surová penetrace, kterou realizovala první dívka připnutým umělým penisem, si svou cílovou skupinu jistě našla, byť ji ocenily spíše silnější povahy. Nalézt tu umělecký přesah bylo minimálně pro mě poměrně obtížné.

Oproti tomu následující číslo pražské riggerky Joan von Brook bylo ukázkou toho, jak má práce s modelkou vypadat. „Bylo to uvolněné, hravé, laškovní a velmi emoční - ladné odhalování modelky do spodního prádla, zatímco se riggerka svlékla do spodního overalu a rozpustila si vlasy, vyvolání reakce modelky třením provazu o provaz, jež je s důmyslným uzlíkem veden přes rozkrok, to všechno manifestuje něžnost a lásku, která mezi riggerem a vázaným vzniká, a je to to, co na provazech miluji i já,“ komentovala vystoupení dvou žen zkušená riggerka, která se shibari věnuje přes pět let. Joaninu práci na podiu kvitoval i mladý muž, který se podobně laděné akce zúčastnil poprvé: „Fakt to bylo emočně krásně nabitý, líbila se mi ta jednoduchost a funkčnost, a to, že to je taky sexuální, ale jinou formou! To předchozí bylo dost raw mrdání, mnohem nevyzrálejší, ale tohle mělo kouzlo v tom, že tomu nechyběla gradace a že se ani nemusíš vysvléct, a stejně to může být strašně sexy.“

Posledním performerem, který také přijel z Prahy, byl Ardent, jehož znakem je práce s třímetrovým bičem. Pro řadu účastníků byl tahounem programu a zárukou vydatné show, která na sebe nenechala dlouho čekat. Rigger si šel machisticky vybrat modelku přímo do publika, několika svižnými pohyby ji svázal na stole pod podiem a po přemístění na stage jí přivázal ruce k hrazdě, takže měla sice volné nohy a zbytek těla, ale nemohla uniknout dotěrnému biči, se kterým Ardent rozehrál náležité divadlo. „Bič umí vydat sám o sobě velmi intenzivní zvuk a v duetu s bolestivými výkřiky modelky do sebe vše krásně zapadlo. Ač to někomu může přijít surové, tak jsou zde jasně viditelná i jemná láskyplná gesta, třeba v podobě pohlazení. Uplakaná a spokojená modelka ještě vyloudila divákům úsměv na tváři na konci vystoupení prohlášením ,už mně je teploʻ. Tato hláška zašuměla publikem v pobaveném pochopení,“ doplnila své dojmy riggerka Def ze studia Subspace.

Nedostatečně vytopený klub byl jedním z nejvíce kritizovaných nedostatků akce, která po účastnících vyžaduje, aby přišli spoře oděni. Nejsnesitelnější teplota byla v místnosti určené domině, která byla, k velkému zklamání řady fanoušků, jediným doprovodným programem v obrovském prostoru brněnské Flédy. Návštěvníci, kteří se s dominou setkali na akci poprvé, projevovali z programu nadšení, ale ostřílení fanoušci BDSM znalí jeho zásad a pravidel, spokojeni nebyli. „Dát 600 Kč vstupného, abych se v 16 C⁰ díval na koktající moderátorku čtoucí text z papíru, není něco, co bych si zopakoval. Na celé akci byl jediný kříž a BS v tzv. pleasure room, které velela ,dominaʻ, což byla slečna v roztrhaných silonkách, která se, dle svých slov, věnuje dominování asi měsíc. Přijde mi zkrátka smutné, když uděláte akci pro zvednutí awareness o BDSM, a každý jeden z hostů o něm ví víc než váš tým,“ komentuje frustrovaně svůj prožitek z eventu aktivní člen brněnské BDSM komunity.

Není jediným, kdo ambiciózní projekt podrobil kritice mířící jednak na malý rozsah programu, ale také na profesionalitu přístupu, bezpečnost a interakci v pleasure room. Organizátoři prezentovali akci jako prostor pro seznámení širší, méně zkušené a do BDSM dosud nezasvěcené společnosti s fetish obsahem prostřednictvím pestrého programu. „Ten sme zostavovali tak, aby to bolo správne namiešané, takže drsnejšie vystúpenia v kombinácii s artovými performance. To sa, myslím, že dosť podarilo, a program správne gradoval od softu do hard predstavení,“ prezentuje hlavní pořadatelka Gabriela. Nelze popřít, že sled vystoupení byl vystupňovaný co do hrubosti, nicméně je překvapivé, že organizační tým s tak kvalitním obsahem sociálních sítí nevyprodukoval relevantnější content, zejména v deklarovaném uměleckém směru. Skoro se zdá, jako by ona kvalita zůstala trochu viset ve virtuálním prostoru. Krom hlavní stage zela Fléda prázdnotou, přestože disponuje zákoutími s velkým potenciálem. Vrátíme-li se k fetish části, program byl o poznání vydatnější i díky individuální aktivitě jednotlivých párů v publiku, ale stálo by za zvážení, zda není vhodné zařadit do programu například srozumitelně formulovaný workshop respektující SSC (Safe, Sane, Consensual).

Reputaci si může pořadatelská crew napravit už v říjnu, kdy je avizováno konání Love Me Harder 2. Pokud se chce akce prezentovat jako jediná událost, která propojuje BDSM a umění, měla by právě na umělecký projev a bohatost programu přitlačit. Účastníci, kteří byli ochotni si pro kombinaci umění s fetish tematikou zaplatit poměrně vysoké vstupné, vyladili si kostýmy a dostali, co dostali, se budou pravděpodobně rozmýšlet, zda dají projektu druhou šanci. A pokud, tak by to mělo stát za to.