Boysetsfire: „We’re here to have a good time.“

Je cosi nakažlivého na nadšení hardcore skupin. Při jejich koncertech cítíte onu neutuchající lásku k fanouškům a celému hnutí, bariéra mezi pódiem a publikem mizí s nástupem kapely a zhasnutím světel. Na takových koncertech není těžké nechat se strhnout davem. A přesně to se stalo ve Futuru – spíše nežli o koncert se jednalo o znovushledání přátel. Slovy Nathana Graye, zpěváka Boysetsfire: „We’re here to have a good time!“

Celý večer začal v 19:15, kdy vylezli na stage belgičtí Moments. V ještě poloprázdném sále odehráli krátký set melodického hardcore, který, přestože energický, se dočkal pozornosti pouze několika lidí u pódia. Před jednou z posledních písní prohodil zpěvák pár slov o xenofobii, což byla vhodná průprava na příchod další skupiny.

Němečtí Wolf Down byli ve Futuru tento rok už podruhé. A stejně jako minule podali nekompromisní výkon, zpěvákův řev textů nasáklých anarchismem a tvrdá hra kapely potvrdily postavení Wolf Down na scéně. Na zpěvákovy výzvy publikum reagovalo s nadšením – pěsti ve vzduchu a circle pit byly toho důkazem. Pokud má někdo politické hardcore v merku, tak rozhodně Wolf Down - anarchistická vlajka v pozadí byla nezbytnou součástí.

S úvodními údery bubnů v Bled Dry zahájili Boysetsfire zhruba sedmdesátiminutový průřez více než dvacetiletou kariérou. V následně zahrané Requiem kapela umně představila svůj charakteristický zvuk, kde se plynule mísí tvrdé hardcore s melodičtějším punkem. I když frontmanu Nathanu Grayovi táhne už na pátý křížek, neměl s oběma polohami problém, obzvlášť s podporou věrných fanoušků před sebou. Bylo až úsměvné vidět rozdíl mezi zuřivým zpěvem v Closure či Eviction Article a jeho jinak žoviálními bonmoty během chvil ticha mezi jednotlivými písněmi. Po dvou smrtelně vážných předkapelách byl přístup Boysetsfire vítanou změnou, oslavou hardcore plnou pozitivní atmosféry. Upřímnost byla dotažena do maxima při přídavcích, kde frontman na rovinu oznámil, že odehrají tři písně a konec. Co víc by si ale mohl fanoušek přát po trojici Empire, One Match a Rookie?

Společně se zapnutím světel a potleskem fanoušků se v sále rozezněl hip hop. Hardcore „starci“ už sice museli na kutě, avšak předtím bylo nutné si ještě trochu zatančit. Pohled na pódium byl při odchodu k nezaplacení. Potetovaný zpěvák s vizáží dřevorubce kroutící se do pouličních rytmů hip hopu? Co chcete víc?