Články / Reporty

Byla krásná a zpívala flamenco (Yael Horwitz)

Byla krásná a zpívala flamenco (Yael Horwitz)

Lenka Marie | Články / Reporty | 28.02.2016

V sále byla zima. Někdo se pořád coural sem a tam a od dveří táhlo. Myslela jsem, že si v kelímkách nosí čaj, ale prd, bylo to bílé víno. Bílé víno v zimě. Já si jednou dovolila tvrdit, že v zimě piju zelený čaj a čajovník hrůzou málem omdlel.

Flamenco v zimě jako hudba k poslechu. Vedle mě se posadili tři, co vypadali jako security izraelské ambasády. „Ale na tohle se, vole, docela těšim.“ Španělé začali hrát a vešla Yael v dlouhých tmavomodrých sametových šatech, krásná jako Plava Laguna. „No ta je.“

Píše si smíšený původ, asi jako deset jmen s pomlčkou, ten ale s flamencem nemá nic společného. Je to izraelský schnitt a podoba se Španělkou je čistě náhodná. Yael Horwitz si tenhle styl prostě vybrala, asi podobný význam mají všechny multi-kulti vlivy. Hebrejsky zpívala za celý večer jednou. Zpívala v ladino? Akustika byla nějak šejdrem a já si představovala, že místo mikrofonu drží cordobskou vázu. Snad to ladino bylo, protože jsem nerozuměla.

Většina písniček byla nějak osobní, postupně prošla celou svoji rodinou až k francouzskému dědečkovi, kterému věnovala Brelovo Ne me quitte pas. Ale dělat z tohohle kusu flamenco je pěkně blbý nápad, výsledek zní jako fatální omyl. Druhá nepodařená byla přidávaná Morenika. V hlavě mi zní verze Avishaie Cohena, oproti které je ta Yaelina naprosté neštěstí.

Ale tyhle dvě byly jediné, které negativně vyčnívaly. Horwitz nedělá flamenco první kategorie (ty koncovky kapely), ale dělá ho solidně. Bylo by dost naivní čekat, že se do něj zamíchají všechny slibované blízkovýchodní prvky. Dos tierras v projektu sice jsou, ale jen podle pasu. Možná bych čekala větší odkaz na sefardim a možná ho právě jen neslyším. O věcech, které vám přijdou samozřejmé, vlastně už nemluvíte.

Připomněla jsem si, jak ubíjející jsou někdy rovné doby. Je to výlet, takhle si vypadnout od zvuků, co znějí všechny stejně. Někdy je těžké přijít mezi ztuhlé publikum v kabátech. Jak vyvážet slunce a doufat, že ho někdo nezhasne. Yael ho usvítila a přidala alespoň plus deset stupňů.

Info

Yael Horwitz (isr)
13.2. 2016, Novoměstská radnice, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace