Byli My Bloody Valentine skuteční?

Všechny lásky ze střední jsem už dávno opustil. Sice občas ještě některá vyleze na povrch, ale většinou nemám problém je jednoduše přehlédnout. U My Bloody Valentine to pro tentokrát muselo být jinak, některým věcem se nedá odolat, i když se o to pokoušíte. Zprvu jsem měl obavu, jestli se přece jen neblížím k definitivnímu ukončení našeho vztahu. Ale pak se přede mnou rozestoupila nová nahrávka m b v. Při prvním poslechu jsem cítil nevoli ji vůbec přijmout, ať už bude jakákoli. A nakonec mě dostala. Začal jsem se na KONCERT přeci jen upřímně těšit.

O supportu jsem se dozvěděl až v den koncertu, žádný jsem nečekal, nebylo proč. Po poslechu bandzone profilu Manon Meurt jsem si jen potvrdil, že nemá cenu se jimi zabývat a že bude lepší dát si před velikány o pivo navíc. Nakonec jsem se překonal a šel si shoegaze po česku, tady a teď, poslechnout. A nebylo to špatné. Kapela působila plaše, ale tak se to i nosilo. Vyrovnáno 2 : 2, bubeník a kytarista, tahouni muziky, pak basačka a zpívající kytaristka. Skromná blikátková výzdoba na podiu, zkreslené a dlouhé kytarové riffy, airvocal a jednoduchá dunící basa bez výrazných linek. Jen bubeník byl na daný žánr soudobější, což ale celkovému dojmu jen pomohlo. Zvuk ze skromných aparátů byl obstojný, a to jsem ještě netušil, jak si ho mám vážit… jak se ukázalo později.

Takové stěny aparatury jsem viděl naposledy u Swans, ba ne, tyhle byly větší! Na podiu a ve stojanech 15 kytar, a to jsem jistě nedohlédl na všechny. Chvíle očekávání a pak už konečně skromný příchod mých hudebních rodičů. První tóny z desky Loveless, I Only Said, jako druhá hitovka When You Sleep, sakra, hned tak zkraje, co bude dál? Třetím songem otevřeli poslední desku a zrovna tou nejslabší písní New You, kterou při poslechu doma přeskakuju. Takže koukačka na shoegaze vysloužilce a vystřízlivění. Bilinda jen lehce strouhá kytary, při každém tracku jinou, její zpěv nejde slyšet a když už chce a snaží se do toho „opřít“, tak se vyvrhne faleš, která obyčejně nevadí a patří k tomu. Kevin Shields je na tom se střídačkou podobně a ze zpěvem taky, není slyšet. Jedině basa Debbie leze ven a je v určitých polohách i čitelná. Bicí se občas ztrácí, ale na to jsme taky zvyklí. Vzadu za úrovní kapely doplňuje čtveřici klávesistka, která si taky zadá s kytarou.

Koncert je hrozivě předimenzovaný. Celou dobu přemýšlím, jestli tak přepálený a hrozný zvuk je záměrem kapely, chybou zvukaře nebo trendem, jak dokazují i hradby aparatury. U Swans to má své místo, ale v tomhle rachotu není ani chvilka pro odpočinek, pauzy jsou jen krátké a beze slov, odklepnutí bubeníkem před každou písní (nebo zvukovou masou) a pak řezavá intenzita od začátku do konce. Je jedno, jestli hráli z Loveless, starého EP, prvního Isn’t Anything nebo skvělého m b v. Neznat to nazpaměť, jen těžko bych hledal schované nuance melodií, kterých mají skladem spoustu. Marně se Kevin ohání po podiovém zvukaři, aby mu něco udělal s odposlechem, nejde to, jsou hranice, kam už přebuzené kytary nepustí ani hlásku. Vlním se nahoru a dolů, jestli jsou My Bloody Valentine skuteční. Jo a vzápětí zas ne, nevím, jak to myslí, jsem ztracen. Chvíli jim to věřím, pak zas ne, mám velký prostor na přemýšlení, a to není dobře.

Pozdě, ale přece, Soon, nejlepší song celé produkce, se blíží tomu, jak to asi bylo na Loveless. Pak ještě Wonder 2, u něhož jediného dává ten hluk smysl, na závěr se do toho přeci jen dostávám. Poslední a závěrečný těsný nálet letadel SS nad zákopy spojenců, deset minut hluku − You Made Me Realise − chápu jen jako snahu překvapit a posunout hluk nad předchozí produkci. Ten zvuk je ohromný, uznávám. Po tomhle už ale není místo na přídavek, kdo by ho taky ještě slyšel?

Nebyl jsem srab, a tak to celé dal bez špuntů. Ještě teď, po pár dnech, mi píská v uších. Nečekal jsem tichý a nostalgický koncert, ale aspoň hru se zvukem, protože v tom je unikátnost My Bloody Valentine. Chápu, že noise nemůžete hrát bez noiseu, ale ta krása hry na kytaru v jednom kuse s pákou by měla být slyšet. Takhle jsem jim to bohužel nevěřil. Všechny mé lásky ze střední jsou už pryč.