Články / Reporty

Chceme být nejlepší kapela na světě. Pomůžeš? (Kakkmaddafakka)

Chceme být nejlepší kapela na světě. Pomůžeš? (Kakkmaddafakka)

Nikola Piálková | Články / Reporty | 29.09.2016

„Za pár let, až tady budou stejně známí jako Subways, konečně dospějem do řádnýho stádia hipsterství a budem moct říkat, že tenkrát v roce 2016, ‚když je u nás ještě nikdo neznal‘, jsme na nich byly v prázdným Lucerna music baru,“ říkáme si s kámoškou před koncertem, zatímco kousek od pódia popíjíme dvojku průměrného bílého. Poloprázdným music barem se nese hlavně angličtina, z čehož lze soudit, že dnes dorazili především cizinci. Tím spíš se máme právo cítit výjimečně. Na druhou stranu vědomí toho, že většinu koncertů v ostatních zemích norští Kakkmaddafakka bleskově vyprodali, naše vlastenecká já nutí cítit se trochu zahanbeně.

Po dlouhé době se mi stává, že na kapelu, kterou toužím vidět zblízka, se nemusím prodírat do předních řad nebo hodinu předem squatovat pod pódiem, jak tomu bylo naposled v Ostravě na Auroře, další bergenské rodačce. Nevím, jestli si pověstný věčný déšť v Bergenu vynahrazují nadměrným množstvím pozitivní energie, ale interpreti, jež ono vlhké hornaté prostředí hrne do světa, svým vystupováním tuto domněnku potvrzují.

Na pódium přiběhnou čtyři chlapci s doprovodným bubeníkem a klavíristou. Radost, kam se podíváš, a kluci hity nešetří. Hrají jednu známou pecku za druhou. „This is our first night in Prague, it‘s awesome there is so many of you!“ A ke všemu jsou hoši skromní, to je hezké. „We wanna be the best band in the world. Are you gonna help us?“ Dobře, tak možná až tak skromní nebudou. Zpěvák Axel v béžovém kabátku a oxfordských slunečních brýlích působí sice jako britská indierocková hvězda, ale v momentě, kdy promluví svou norskou angličtinou, je vše prozrazeno. Většině přítomných to ale beztak přijde roztomilé. Kakkmaddafakka doslova řádí: skvělý kontakt s publikem, hravost i trocha toho punkáčství. Nic, co správnému koncertu dodá grády, nechybí.

Po profláklých skladbách přichází na řadu pár ukázek z nového alba. Ty však nenabízí žádnou potenciální hitovkou, a tak se rozjařené publikum na chvíli stahuje. I v těchto situacích si ale Kakkmaddafakka ví rady a navzdory nepříliš chytlavým melodiím si posluchače dokážou získat.. Ať už oči směřují k nevšedním tanečním kreacím kytaristy Påla, k poskakování a grimasám basáka Stiana nebo pozorují Axela během odhazování svršků, jde o podívanou, která je upřímná a baví. S blížícím se koncem přichází i vrchol show. Nečekaný vrchol show. Doprovodný bubeník a vokalista Lars, rozený bavič, zazpívá What is Love od Haddaway a jde se do finále. Obličeje v koncertní extázi, kam se podíváš. I mně se panty podobně jako u Aurory zasekly v úsměvu a hlasivky budu dávat dohromady aspoň týden. Ano, tohle byl koncert, o kterém můžu s čistým svědomím na potkání říkat: „Litujte, že jste tam nebyli.“

Info

Kakkmaddafakka (nor)
27. 9. 2016 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace