Nikola Piálková | Články / Reporty | 29.09.2016
„Za pár let, až tady budou stejně známí jako Subways, konečně dospějem do řádnýho stádia hipsterství a budem moct říkat, že tenkrát v roce 2016, ‚když je u nás ještě nikdo neznal‘, jsme na nich byly v prázdným Lucerna music baru,“ říkáme si s kámoškou před koncertem, zatímco kousek od pódia popíjíme dvojku průměrného bílého. Poloprázdným music barem se nese hlavně angličtina, z čehož lze soudit, že dnes dorazili především cizinci. Tím spíš se máme právo cítit výjimečně. Na druhou stranu vědomí toho, že většinu koncertů v ostatních zemích norští Kakkmaddafakka bleskově vyprodali, naše vlastenecká já nutí cítit se trochu zahanbeně.
Po dlouhé době se mi stává, že na kapelu, kterou toužím vidět zblízka, se nemusím prodírat do předních řad nebo hodinu předem squatovat pod pódiem, jak tomu bylo naposled v Ostravě na Auroře, další bergenské rodačce. Nevím, jestli si pověstný věčný déšť v Bergenu vynahrazují nadměrným množstvím pozitivní energie, ale interpreti, jež ono vlhké hornaté prostředí hrne do světa, svým vystupováním tuto domněnku potvrzují.
Na pódium přiběhnou čtyři chlapci s doprovodným bubeníkem a klavíristou. Radost, kam se podíváš, a kluci hity nešetří. Hrají jednu známou pecku za druhou. „This is our first night in Prague, it‘s awesome there is so many of you!“ A ke všemu jsou hoši skromní, to je hezké. „We wanna be the best band in the world. Are you gonna help us?“ Dobře, tak možná až tak skromní nebudou. Zpěvák Axel v béžovém kabátku a oxfordských slunečních brýlích působí sice jako britská indierocková hvězda, ale v momentě, kdy promluví svou norskou angličtinou, je vše prozrazeno. Většině přítomných to ale beztak přijde roztomilé. Kakkmaddafakka doslova řádí: skvělý kontakt s publikem, hravost i trocha toho punkáčství. Nic, co správnému koncertu dodá grády, nechybí.
Po profláklých skladbách přichází na řadu pár ukázek z nového alba. Ty však nenabízí žádnou potenciální hitovkou, a tak se rozjařené publikum na chvíli stahuje. I v těchto situacích si ale Kakkmaddafakka ví rady a navzdory nepříliš chytlavým melodiím si posluchače dokážou získat.. Ať už oči směřují k nevšedním tanečním kreacím kytaristy Påla, k poskakování a grimasám basáka Stiana nebo pozorují Axela během odhazování svršků, jde o podívanou, která je upřímná a baví. S blížícím se koncem přichází i vrchol show. Nečekaný vrchol show. Doprovodný bubeník a vokalista Lars, rozený bavič, zazpívá What is Love od Haddaway a jde se do finále. Obličeje v koncertní extázi, kam se podíváš. I mně se panty podobně jako u Aurory zasekly v úsměvu a hlasivky budu dávat dohromady aspoň týden. Ano, tohle byl koncert, o kterém můžu s čistým svědomím na potkání říkat: „Litujte, že jste tam nebyli.“
Kakkmaddafakka (nor)
27. 9. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Jakub Václavek
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.