Jiří Mališ | Články / Reporty | 25.02.2018
Během hodinového zpoždění jsem si mohl akorát zívat do piva, takhle jsem si bujaré oslavy konce pracovního týdne nepředstavoval. Zahřívací soundtrack na plynu nepřidal, z ukolébavky v podání reprodukovaného Cheta Fakera mě probral až potlesk pro předkapelu. Projekt Hôy La pod taktovkou Ingri Høyland Kvamstadové si už ve Skandinávii pověst vydobyl a dostalo se jim tak vřelého přivítání. Basa hned v úvodní skladbě rozechvěla zdi Ideal Baru a opakující se triphopové smyčky příjemně hypnotizovaly, přirovnání k UNKLE bylo na místě. Diváci nejvíce ocenili singl Please, nejzajímavějším momentem byl ale vkusný cover norské popové naděje ARY, nazvaný The Sea. Dánské kvarteto se na pódiu dlouho nezdrželo, po šesti skladbách se ostýchavě rozloučili a přenechali stage sebejistým Londýňankám.
Ider jsou Megan Markwicková a Lily Somervillová a druhým rokem víří vody altpopu na podobné vlně jako Oh Wonder. Publikum si rozverná děvčata zamilovalo hned během úvodní a capella skladby a když naplno spustily nejznámějším singl Pulse, nečekaně mi vhrkly do očí slzy. Melancholický pop je ideálním lékem na únorové pseudodeprese a nekonečné salvy úsměvů, které dvojice posílala do davu, jakbysmet. Naplno se potom všichni chechtali během coveru Roses atlanstských rapperů Outkast a mezi kapelou a sálem to jiskřilo. „Co se dneska vůbec ve městě děje?” ptala se Markwicková a odpověď z publika na sebe nenechala dlouho čekat: „Nic než tohle!”
Melancholii nápadně podobnou osmdesátkovému retru Anny of the North střídala kočírovaná agrese lichotící The Naked and Famous a lidem se kombinace zamlouvala. Ider hrály na jejich notu, něžnou a láskyplnou Sorry následovala explozivní Nevermind, která má potenciál písničky do velkých televizních reklam. Na rozloučenou zazněla nejnovější Body Love, značná část publika si refrén potichu pozpěvovala a vydatný potlesk neutichal ani po odchodu z pódia. Ačkoliv repertoár nebyl zdaleka vyčerpán, vytoužený přídavek se nekonal. Kodaňské obecenstvo si na zbytek bude muset počkat, do dánské metropole se ale Ider bude vracet dobře. Téměr vyprodaný první koncert byl skvělý start.
Ider (uk) + Hôy La (dk)
23. 2. 2018, Vega - Ideal Bar, Kodaň
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.