Jiří Mališ | Články / Reporty | 25.02.2018
Během hodinového zpoždění jsem si mohl akorát zívat do piva, takhle jsem si bujaré oslavy konce pracovního týdne nepředstavoval. Zahřívací soundtrack na plynu nepřidal, z ukolébavky v podání reprodukovaného Cheta Fakera mě probral až potlesk pro předkapelu. Projekt Hôy La pod taktovkou Ingri Høyland Kvamstadové si už ve Skandinávii pověst vydobyl a dostalo se jim tak vřelého přivítání. Basa hned v úvodní skladbě rozechvěla zdi Ideal Baru a opakující se triphopové smyčky příjemně hypnotizovaly, přirovnání k UNKLE bylo na místě. Diváci nejvíce ocenili singl Please, nejzajímavějším momentem byl ale vkusný cover norské popové naděje ARY, nazvaný The Sea. Dánské kvarteto se na pódiu dlouho nezdrželo, po šesti skladbách se ostýchavě rozloučili a přenechali stage sebejistým Londýňankám.
Ider jsou Megan Markwicková a Lily Somervillová a druhým rokem víří vody altpopu na podobné vlně jako Oh Wonder. Publikum si rozverná děvčata zamilovalo hned během úvodní a capella skladby a když naplno spustily nejznámějším singl Pulse, nečekaně mi vhrkly do očí slzy. Melancholický pop je ideálním lékem na únorové pseudodeprese a nekonečné salvy úsměvů, které dvojice posílala do davu, jakbysmet. Naplno se potom všichni chechtali během coveru Roses atlanstských rapperů Outkast a mezi kapelou a sálem to jiskřilo. „Co se dneska vůbec ve městě děje?” ptala se Markwicková a odpověď z publika na sebe nenechala dlouho čekat: „Nic než tohle!”
Melancholii nápadně podobnou osmdesátkovému retru Anny of the North střídala kočírovaná agrese lichotící The Naked and Famous a lidem se kombinace zamlouvala. Ider hrály na jejich notu, něžnou a láskyplnou Sorry následovala explozivní Nevermind, která má potenciál písničky do velkých televizních reklam. Na rozloučenou zazněla nejnovější Body Love, značná část publika si refrén potichu pozpěvovala a vydatný potlesk neutichal ani po odchodu z pódia. Ačkoliv repertoár nebyl zdaleka vyčerpán, vytoužený přídavek se nekonal. Kodaňské obecenstvo si na zbytek bude muset počkat, do dánské metropole se ale Ider bude vracet dobře. Téměr vyprodaný první koncert byl skvělý start.
Ider (uk) + Hôy La (dk)
23. 2. 2018, Vega - Ideal Bar, Kodaň
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.