Co nového v krámě: Rekomando/Day After

Kdyby tohle mohlo mít i jiný název než jen Co nového v krámě, jmenovalo by se to VOKUŘTE VOLUME VÍC. Takhle to dopadá, když chcete udělat objektivní, strohý a spíš než rozhovor výtah z toho, co nabízí na pultu polovina Rekomanda – Day After, ale protože tam zrovna stojí Banán, je z toho napůl rozhovor, napůl statement a napůl sbírka minirecenzí. Proč bych si stěžoval, že jo. Rekomando vzniklo spojením dvou dříve samostatných podniků Polí pět a Day After a v Praze nemají příliš konkurenci, co se týče mapování alternativní scény všeho druhu. Day After jsou namíření hlavně do hardcore/punku, ale to neznamená, že nenabízí víc.

Koncerty
Rekomando samotné koncerty nikdy přímo nepořádalo, snad možná kromě toho, který byl součástí otvíračky. Vždycky se nám ale koncerty v recordstorech líbily, tak jsme k nim nabídli prostor. Myslím, že pár se jich skutečně povedlo a spojení obchodu s deskama a živé muziky dopadlo skvěle. Trochu mě samozřejmě mrzí, že tady můžou hrát jen komornější nebo akustické věci, protože vidět tu třeba takový Moonless, který si u nás chtěli moc zahrát, by byla bomba. Nicméně od jisté doby jsme limitovaný prostorem, protože prostředek místnosti, kde se hraje, zabral ten největší stojan s deskama (desek neustále přibývá a už to nešlo jinak), a tak je to trochu složitější a akcí už je méně. Někdy v druhé půlce října by tu ale měli zahrát speciální akustický set k novému singlu Just for Being. A na to se těším hodně, protože jejich deska je úplně parádní.

CD/LP
Trauma – s/t (Feral Ward)
Nová kapela Billyho a Todda z Tragedy, která je takovým pokračováním jejich další kapely Deathreat. Útočný a hrubý hc/punk v nejlepší tradici starého amerického hardcoru a japonských či skandinávských kapel z počátku 80. let. Od začátku do konce nekompromisní jízda se skvělými texty a parádně špinavým, a přitom silným zvukem. Sedmnáct minut a konec. Portland hardcore.

Swans – The Seer (Young God)
Haha, oproti sedmnáctiminutovému LP Trauma úplně opačný koncept. Totální opus magnum, který je rozložen na plochu třech elpíček a který když dáte celý v kuse, je to rovnou na Bohnice. Michael Gira a jeho nemocné vize převedené do nekonečných repetitivních ploch, hluku a nepříjemných riffů a na mnoha místech také do téměř až folkových pasáží. Dohromady je to neskutečný spektákl, na který si můžou troufnout jen Swans. Nevěřím, že to všichni doposlouchají do konce, což neznamená, že to není geniální.

No Statik – Everywhere You Aren't Looking (Prank)
Pro mě asi nejlepší současná americká hardcore kapela a její první regulérní album. Na obalu temná fotka vybombardovaného německého města a v drážkách několik rozbušek čekajících na odpálení. Hned první skladba začíná několikaminutovým, až noisovým bordelem, který je doplněn nihilistickým vokálem zpěvačky Ruby a který postupně přejde k tvrdému, těžce nasranému a destruktivnímu hardcore/punku. Zapomeňte na všechny ty rádoby zlý metalcore party, tohle je pohřbí během pár vteřin. V sestavě členové Look Back and Laugh (těm je to hodně podobný), Artimus Pyle nebo Scholastic Deth. Zlo.

Dicks – Kill From the Heart (Alternative Tentacles)
Reedice debutního alba klasické hc/punk kapely z Texasu, která spolu s MDC, Dead Kennedys, Angry Samonas nebo Circle Jerks dráždila počátkem 80. let spořádané spoluobčany. Oproti ostatním kapelám měli Dicks specifický bluesy nádech díky disharmonickým kytarovým riffům. V kombinaci s krátkými úsečnými vypalovačkami a streetově deklamovaným vokálem to i po letech neuvěřitelně maká. Tohle je fakt boží!

Dinosaur Jr. - I Bet on Sky (Jagjaguwar)
Jubilejní desáté album Dinosaurů, veteránské kapely, která (byť s malou přestávkou) spolu se Sonic Youth uchovává odkaz indie osmdesátek. A je to oslava ve velkém stylu! Oproti Farm je deska srovnanější, žádné drásavé sólo ve druhé vteřině alba se nekoná. Otvírák Don't Pretend je uvolněná skladba s perfektně posazeným vokálem a v podobném duchu se nese "až na pár výjimek" celé album. A pokud někomu budou chybět ty kraválové pasáže minulých dvou desek, jednoduchá rada - vokuřte volume víc doprava!

DVD
Klasický DVD je podle mě už mrtvý formát, v podstatě nám žádný nový nechodí. Ale bývají součástí rozšiřených edicí a pak to má určitě smysl. Z těch starších je parádní dvd texaských neznabohů World Burns to Death, z toho je mi někdy fakt až fyzicky špatně, jak je to dobrý. Super je i DVD, který je součástí akustického alba Whiskey on Sunday od Flogging Molly.

Trika/hadry/klokánky
Nikdy jsme nechápal, že si někdo koupí radši triko než desku.

Knihy/ziny
Skvělá je knížka Věčné světlo, která pojednává o prvních gulazích na Soloveckých ostrovech. Tohle nehostiné místo bylo dříve útočištěm mnichů, kteří tam vystavěli několik klášterů, jež nastupující ruská diktatura proměnila v první tábory smrti. Strhující a velmi poučné čtení na hranici románu a literatury faktu.

Do Rekomanda dodávají Silver Rocket každý měsíc časopis Maximum Rocknroll, zřejmě nejzásadnější punkový časopis všech dob, který vychází už od roku 1982 a který pořád přináší neuvěřitelné množství informací, díky nimž se můžete dozvědět o nových zajímavých kapelách. U nás je tenhle časák až na pár výjimek v podstatě ignorován a podle toho pak vypadá i přehled a rozhled místních punks a kids.

Akce/slevy
V tomhle my moc nejedem, nejsme Lidl.

Plány
Opravdu hodně se těším na novou desku Evens, která by měla vyjít do konce roku, samozřejmě na Dischordu. Pro toho, kdo neví, je to současná kapela Iana z Minor Threat/Embrace/Fugazi a jeho partnerky Amy Farina. Na tom samém labelu má vyjít desetipalec s nevydaným materiálem Rites of Spring, jedné z nejlepších kapel všech dob. S velkou netrpělivostí očekávám i nová alba od Pinback a Godspeed You! Black Emperor. A pak jsem hodně zvědavej na split singl Bonuse s Flowers for Whores.

Tipy (žhavé výstřely)
Haha, takovejch dobrejch desek, co vyšly a moc lidí je neslyšelo (maximálně z počítače), jsou desítky, možná i stovky. Já jsem v tomhle spíš pozadu, neumím totiž stahovat a musím si vždycky počkat, až se ke mně ta která deska dostane fyzicky, a tak jsem mnohdy jeden z posledních, kdo ji slyší, ale na druhou stranu jeden z prvních, kdo si ji koupí. Zpátky k otázce. Myslím, že dost nedoceněný je u nás poslední album Propagandhi – Failed States. Tahle kapela si vytvořila naprosto unikátní a nezaměnitelnej styl a jak po hudební, tak textové stránce je to geniální.

Trhák vs propadák
Čekal jsem větší zájem právě o Propagandhi, pro mě je to jedna z pěti nejzásadnějších desek, co letos vyšly. Pak mě mrzí totální ignorování úplných klasik jako Faith – Subject to Change nebo prvních desek Dead Moon. Tohle jsou alba, která doslova měnila podobu rock'n'rollu a opravdu mnoho let byly vyprodaný. Teď jsou k dispozici perfektně udělané reedice a tady to v podstatě nikoho nezajímá. Smutný. Na druhé straně mě nepřestává překvapovat neutuchající zájem o desky Fugazi (což je samozřejmě dobře) a velmi dobře se prodávají i třeba nahrávky Remek, což mě taky těší.

Nejkrásnější vinyl na krámě
Ty vole, já spíš hraju na to, jestli je to dobrá deska, ale jak nad tím tak přemýšlím, tak asi singl Chucka Ragana ve tvaru Floridy a kladiva. A navíc je to i dobré album, hehe.

Free words
Punks not snobs!