Co nového v Polí5 #2

Dorazila nám teď pěkná věc, která vlastně moc novinkou není – je to nahrávka už ze šedesátých let, která byla reedována před několika roky. Ale doteď jsme to LP neměli, takže roli „novinky“ splňuje. Ostatně to se teď stává čím dál víc, nenovinka na jedné straně se stává novinkou na jiné straně. Jó, jsou to paradoxy.

Jde o debutové album Kena Laubera Contemplation View z roku 1969. U nás Lauberovo jméno nikomu nic neřekne, ale jde o silný ročník (*1941), natáčel s Dylanem, Lennonem a mnoha dalšími, píše filmovou hudbu, nedávno měl úspěch s muzikálem Monk. Ale debutové album je přeci jen zajímavější, mladý Lauber na něm spojuje písničkářství à la Bob Dylan s nashvillským country a jazzem a celé to natáčí s kapelou, která zní trochu jako Cream. Všem hledačům retra doporučuji tento originál.

V malém nákladu vydali společný singl (ano, na vinylu) Please The Trees a Houpací koně. Jde o limitovaný náklad, takže je to dražší, ale netřeba truchlit – lze poslechnout i na webu. Nicméně ten fyzický nosič za chvíli už nebude a těžko se pak bude shánět...

Před více jak pěti lety zemřel jeden z nejvýraznějších výtvarníků naší mladší generace – Vít Soukup. Vydavatelství Divus uspořádalo velkou retrospektivní výstavu (tu už nestihnete) a u té příležitosti vydalo DVD s vypovídajícím názvem: Všechno, co zbylo. Je na nich kompletní vydání filmů a dochovaných záznamů živých vystoupení Víta Soukupa. Balení obsahuje dvě DVD, katalog s texty Terezie Nekvindové, Ivana Mečla, Radka Wolmutha a komentovanou filmografii, vše česky a anglicky.

U Divusu zůstaňme – jejich nejnovější titul je komiks Varlén, a to už číslo 7., 8., a 9. v jednom svazku. Ale to by nesměl být autorem SdCh, aby škatulky „komiks“ neposouval dále a více směry současně. I když, jak podtitul zní, jde o Deníky všední úzkosti, nepředstavujte si pod pojmem deník lineární vyprávění zážitků hlavního hrdiny. Varlén je spíše psychoanalytickou sondou do současné schizofrenní společnosti. Křivým zrcadlem křivých vztahů, obrazem, který se vysmívá stereotypním banalitám mediální, i základně mezilidské pravdy. A především je to jeden z nejmodernějších (ale i nejzábavnějších) metatextů i metaobrazů, co se mi dostal do ruky.

Další malé, ale jak to tak bývá – důležité, knižní vydavatelství Dauphin právě vypustilo pokračování korespondence Jakuba Demla (Číslo jednací: láska). Ve dvou obsáhlých svazcích naleznete 350 dopisů se sochařem Františkem Bílkem, většina vychází tiskem vůbec poprvé.

Argo zase vydává vybrané spisy dalšího velikána: Jorge Louise Borgese. Pátý svazek představuje Borgese jako vášnivého čtenáře a jeho eseje o oblíbených knihách, jimiž například byly Aeneida, Macbeth, Poeovy povídky, Whitmanova Stébla trávy, Kafkova Proměna a Dantova Božská komedie. V jeho podání jsou to trochu jiné dějiny literatury...

Mě osobně potěšily paměti manželky filmaře Luise Buñuela Jeanne Rucarové Vzpomínky ženy bez piana. Korigují pohled na mistra, aniž by nutně musel být zahořklý nebo dokonce pomlouvačný. Prostě jen pohled z druhé strany, bez něhož je však skutečnost jen poloviční...

Ještě se chystám přečíst další novinku: Boris Buden – Konec postkomunismu. Cituji vydavatelovu anotaci: „Postkomunismus tak není pouhou přechodnou fází dějin, ale trvalým stavem našeho světa, který uvalil klatbu na budoucnost, ztratil klíč k minulosti a pozbyl schopnost vnímat agónii své stále bezútěšnější přítomnosti.“ No nezní to jako zajímavé téma?

Na závěr už jen telegraficky: nové album domácích Saade Guide to Happy Living (vychází pouze na LP), dvanáctipalcový singl z nového alba funky veterána Tonyho Allena, první dlouhohrající album nového projektu Thoma Yorka Atoms For Peace (ale máme i ty dvanáctipalce), John Cage – Empty Wokrs (3LP), Yo La Tengo – Fade.