Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Jedno z top jmen současného dnb Imanu koncem léta na místě, kterému se říká Pekelné doly? Neváhal jsem a nebyl sám, jeden z menších Darkshirů se rychle vyprodal. V pořadí osmý večírek pod touto nálepkou sliboval jediného zahraničního umělce mezi řadou domácích, ale hlavně důraz na atmosféru a kreativní přístup, jaký je u nás v drumech spíše ojedinělý. Vyznavači techna odhodlaně vyhledávají stále nové lokace, kam přinést svou oblíbenou odrhovačku, zatímco zlámaná scéna je v tomto spíše konzervativní. Darkshire hodně slibuje a v minulosti sliby naplnil, co nás čeká tentokrát?

Bývalá tajná nacistická továrna na kulomety nyní dlouhodobě slouží jako základna motorkářskému klubu. Jeho členové jsou ale ochotni svoje doupě propůjčit i tanečníkům, kteří do jeskyní řídce rozmístí světla a repráky, takže lze bloudit chodbami a hledat nejlepší podívanou či zvuk. Stage je jedna, ale se dvěma vchody, které na pódium nabízí pohledy zepředu a z boku. Pod převisem venku se dá i v lehkém dešti kempit, žvýkat smažák v housce a pozorovat rudě nasvícené jehličnany. Prostor jen o málo větší než pražské kluby netrpí festivalovými neduhy, jako jsou přílišné vzdálenosti, fronty nebo nedostatek záchodů a i ztracení jedinci se brzy promění v nalezence.

Drop Database se nedávno mihnul na Noisia Radio se svým trackem Follow. Zkraje nasazuje moderní minimalistický zvuk, ostrý, ale ne brutální, a střídá ho s mainstreamovými foghorny. Slušná rozehřívačka. Atmosféru bohužel zboří trio N:Force, A-Cray a Symplex. Všechno djs, na které do klubu rád zajdu, zejména N:Force sází precizní double dropy, ale veselý taneční drum & bass se do jeskyní nehodí. Už vůbec bych ho neoznačil za experimentální, jak hrdě tvrdí rychle vyprodaná trika.

Velká očekávání slibuje Forbidden Society. Jeden z nejvýznamnějších umělců na české scéně se v roce 2017 na EP Depths vydal se svojí produkcí novým směrem. Opustil distortiony a násilí a začal se rozhlížet po světě deepu a pomalejších temp. Nedávné EP Subworld vydané na holandském Vision už se zcela liší od povědomého zvuku a esteticky skvěle zapadá právě do konceptu Darkshire. Proč se Forbidden nakonec rozhodne zahrát jen několik skladeb v tomto stylu a pak sklouzne do své plechové komfortní zóny, je mi záhadou.

Veškeré pochybnosti rychle rozptýlí Imanu. Podle některých nová vlna dnb, podle mě spíše dnb minimalismus, tak či tak jde o zářného reprezentanta stylu, který vedle něj razí třeba Buunshin nebo Proxima. Pryč s harmonickými basy, plynulými melodiemi a naplňujícími vokály; nahradí je malebná sekvence zvuků. Někde mezi noisem a popem se nachází estetika nové generace. Rychty, ale ne prasárny, hlas lidský, ale bez obsahu, rytmy, ale buď repetitivní zcela, nebo vůbec. Čistý mix, čitelný projev, abstraktní obsah. Srovnej se snadno dekódovatelným jumpupem posledních pěti let nebo synťákovou veselicí těch předchozích. Už jsem několikrát nové trendy neúspěšně prorokoval, tady ale nejde jen o formality v rámci jednoho žánru: koule a trávu nahradil ketamin, barevná trika a chino kalhoty přebily černé hávy se silnou, jednobarevnou grafikou jak od Billie Eilish. Kompletní generační přerod. Anebo stárnu.

Cockroach po Imanuově oknu do budoucnosti zvolí spíše konzervativní neurofunkový přístup. Ne tak Meph, který solí v podobně moderním hávu jako na začátku Drop Database. Místo Shmidaa a Bicmana už se poraženě odeberu vyspat do auta zaparkovaného na statku za hřbitovem, příště hoši.

Zůstávám vděčný za snahu Darkshire kolektivu u nás posouvat drum & bass nejen hudebně. Tuto potřebu ale zřejmě nevnímá téměř polovina vystupujících a není ochotná přispět svým dílem – přizpůsobit svůj set a podílet se na konzistentní atmosféře. Zůstává otázkou, jestli je na místě to po nich chtít; osobně si na veselou párty raději skočím do Stormu a v jedinečných lokacích očekávám jedinečná vystoupení.