Anna Mašátová | Články / Reporty | 07.10.2016
Přijet, vyprodat, představit nové album, nadchnout, odjet. Britská čtveřice Daughter to v Praze zvládla již podruhé, organizátoři by se tak měli zamýšlet, v jakém prostoru melancholická cérka vystoupí příště. Přecpaný sál totiž právě kapele jako Daughter ne zcela svědčí. Nicméně to je tak jediné, co se dalo setu hlavní hvězdy večera „vytknout“.
Méně ideální podmínky měli bohužel předskakující Kalle. Veronika s Davidem se mohli snažit ze všech sil, atmosféru srážely užvaněné proudící davy a poměrně tristní výkon zvukaře. Přitom málokdo by mohl naladit na Brity lépe než ti dva, škoda.
Během třicetiminutové zvukovky se prostor změnil v hučící úl, dvojice holek si hledaly skulinky kudy proklouznout do předních řad, v Roxy se sešlo příjemně různorodé publikum všech věkových kategorií a národností, dceřin technik zatím na pódiu ladil nástroje a zkoušel mikrofony.
Žádné zbytečné prostoje, v podstatě na minutu přesně nakráčela čtveřice za mohutného potlesku na pódium. S dvěma studiovými alby na kontě byl setlist poměrně předvídatelný, zvědavost se upírala především k aktuální, v lednu vydané desce Not To Disappear. A hned otvírák alba New Ways zahájil i první koncert jejich podzimního turné.
Co se vlastně dá k Daughter napsat jiného, než to co vyřkla moderátorka KEXP. „Absolutely beautiful.“ Vrstevnaté zvukové plochy dokresloval křehký hlas zpěvačky a kytaristky Eleny Tonry, dokazující, že Daughter nejsou jen další indiefolkovou partou, nad kterou se zavřou vody. Tahle umí šponovat, rozjitří smysly, utahuje kolem vás smyčky, až se krátí dech. Numbers, Alone/With You, How…píseň plynula za písní jen s pauzami na přehození kytar. Tonra se usmívá jako stydlivá holčička, zpívá o věcech, které by měly problém vyslovit matky s kupou dětí, nechápete, jak tomuhle stvoření může být pouhých šestadvacet.
No Care, zasněný houpající dav se roztančí, ale zdaleka se nezůstává jen u aktuální desky, hojně se sahá do zásob titulu If You Leave. Youth odstartuje spontánní chorál k evidentnímu potěšení mrkající Eleny, vzájemná vyznání lásky publika ke kapele a zpět houstnou s blížícím se koncem. Vycizelovaný projev bez kapky vypočítavosti, Daughter se zadřou pod kůži více než podzimní chlad a vy jen s nadšením pozorujete, jak vám naskakuje husí kůže. Takže ano, krásné to bylo.
Daughter (uk)
6.10.2016, Roxy, Praha
Foto (c) Filip Kůstka
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.