Články / Reporty

Dekadentní rock Puts Marie

Dekadentní rock Puts Marie

Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.01.2015

Když se před šesti lety objevili švýcarští Puts Marie na únětickém minifestu, působili jako zjevení. V dusné vydýchané stodole odehráli jeden z nejlepších koncertů toho roku, jenže nedlouho poté se po fešných muzikantech slehla na několik let zem. Ne že by se jen tak poflakovali, každý pracoval na svých projektech, ať už to byla frontmanova herecká kariéra, otcovství několika členů, další hudební projekty nebo založení obchodu s kytarami.

Nicméně již před odmlkou začali pracovat na novém materiálu, který je naštěstí postrčil k návratu na scénu. Úspěchu nepochybně napomohlo podepsání smlouvy s jedním z nejlepších nezávislých labelů Two Gentlemen, který má pod křídly nejen švýcarské hvězdy jako Erika Truffaze, Sophie Hunger či Young Gods, ale i Antony and the Johnsons nebo Cat Power. Comebackové album Puts Marie nazvané Pornstar a nové EP Masoch jsou tak ve vynikající a více než vybrané společnosti.

Kapela v jednom z rozhovorů přiznala, že festivaly jí nejsou zcela po chuti, volba pražského Basementu tak byla více než příhodná a kuřáci prominou – aleluja, jen houšť nekuřáckých podniků! Své směsce rocku a waitsovského šansonu říkají Puts Marie jednoduše psychedelie, vše je však rozpuštěno do dekadentně kabaretní atmosféry. Zpěvák a perkusista Max Usata svou hereckou profesi nezapře, na dřeň prožívá každé slovo, řve i téměř šišlá do dvou mikrofonů, neváhá skočit do publika, aby nechal prostor kapele, tančí nebo útrpně posedává na kopáku. V dětství s ním měly učitelky nepochybně plné ruce práce. Značnou část setlistu tvořily písně z aktuálního EP, Puts Marie si však do repertoáru zařadili i cover Tell Her to Come on Home od Little Macka & Sun Ra Arkestra.

Až se zdá, že politická neutralita Švýcarska funguje i v hudební sféře. Tamější hudebníci dokážou výborně využít inspirace z blízkých i vzdálenějších koutů světa, sami si však konečný výsledek vycizelují k dokonalosti.

Info

Puts Marie (ch)
19. 1. 2015 Basement, Praha
foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace