Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.01.2015
Když se před šesti lety objevili švýcarští Puts Marie na únětickém minifestu, působili jako zjevení. V dusné vydýchané stodole odehráli jeden z nejlepších koncertů toho roku, jenže nedlouho poté se po fešných muzikantech slehla na několik let zem. Ne že by se jen tak poflakovali, každý pracoval na svých projektech, ať už to byla frontmanova herecká kariéra, otcovství několika členů, další hudební projekty nebo založení obchodu s kytarami.
Nicméně již před odmlkou začali pracovat na novém materiálu, který je naštěstí postrčil k návratu na scénu. Úspěchu nepochybně napomohlo podepsání smlouvy s jedním z nejlepších nezávislých labelů Two Gentlemen, který má pod křídly nejen švýcarské hvězdy jako Erika Truffaze, Sophie Hunger či Young Gods, ale i Antony and the Johnsons nebo Cat Power. Comebackové album Puts Marie nazvané Pornstar a nové EP Masoch jsou tak ve vynikající a více než vybrané společnosti.
Kapela v jednom z rozhovorů přiznala, že festivaly jí nejsou zcela po chuti, volba pražského Basementu tak byla více než příhodná a kuřáci prominou – aleluja, jen houšť nekuřáckých podniků! Své směsce rocku a waitsovského šansonu říkají Puts Marie jednoduše psychedelie, vše je však rozpuštěno do dekadentně kabaretní atmosféry. Zpěvák a perkusista Max Usata svou hereckou profesi nezapře, na dřeň prožívá každé slovo, řve i téměř šišlá do dvou mikrofonů, neváhá skočit do publika, aby nechal prostor kapele, tančí nebo útrpně posedává na kopáku. V dětství s ním měly učitelky nepochybně plné ruce práce. Značnou část setlistu tvořily písně z aktuálního EP, Puts Marie si však do repertoáru zařadili i cover Tell Her to Come on Home od Little Macka & Sun Ra Arkestra.
Až se zdá, že politická neutralita Švýcarska funguje i v hudební sféře. Tamější hudebníci dokážou výborně využít inspirace z blízkých i vzdálenějších koutů světa, sami si však konečný výsledek vycizelují k dokonalosti.
Puts Marie (ch)
19. 1. 2015 Basement, Praha
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.