Články / Reporty

Děkuji, že mě vedeš, i když nevím kam.

Děkuji, že mě vedeš, i když nevím kam.

Kateřina Lukáčová | Články / Reporty | 18.06.2016

Jsme stále sami, i když jsme dva a někdy se jen zoufale snažíme udržet. Držet se jeden druhého a nepustit, aby nás ten druhý udržel nad hladinou, aby nás nenechal utonout v temnotách. A i když to třeba vždycky není ve dvou lepší, protože nevidíme, kam jdeme a nemůžeme se rozhlédnout, rozhodnout se svobodně, protože nás někdo drží, někdo nám překáží, zdá se to být jednodušší.

Inscenace na rozhraní tance a fyzického divadla věnující se tématu symbiózy, která na povrchu může vypadat jinak než doopravdy, v režii Milana Kozánka přivádí na prázdnou bílou scénu dva tanečníky v černém (Tomáš Wortner, Katarzyna Kamecka). Na počátku každý připoutaný ke své pupeční šňůře mikrofonu a nemohou se odpoutat, je to pro ně těžké. Tlumeně šeptají nějaká slova – rozumět jim však příliš není. Je to spíš jen dýchání – známka života. Jako můry zpod lampy se postupně rozlétají do prostoru a začínají mezi sebou vytvářet vztahy. V prázdném čistém prostoru vytvářejícím dojem laboratoře představují dva jedince – dva exponáty, které se střetnou a ve vzájemné pohybové interakci, aby nám popsali, že vždycky když se střetneme tak se ovlivníme - omezíme. Otázkou zůstává, proč se střetáváme – abychom se obohatili, abychom se využili, abychom pomohli sobě nebo tomu druhému?

Možná že někdy komunikujeme jen kvůli komunikaci ne kvůli sdělení. Někdy je mluvení samo sobě účelem bez ambice přimět někoho k činu či předat informaci. Jedinec, který vstupuje do daného symbiotického vztahu, se nazývá symbiont. Termín symbióza se používá často pouze ve smyslu oboustranně výhodného soužití, ačkoliv ve skutečnosti zahrnuje veškeré modely soužití. Ve chvíli kdy jsme dva, je těžké určit proč vlastně. Zda jsou naše motivy sobecké – nebo zda vůbec existují nějaké jiné. Nebo se k lidem přibližujeme jen kvůli svým vlastním potřebám. Možná se jen využíváme pro dobré pocity, které z toho máme. Dokud se navzájem nevysajeme – nezabijeme svého hostitele, tak parazitický vztah zřejmě vydrží.

Info

Paraziti
16.06.2016, Buranteatr, Brno

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace