Články / Reporty

Do ženského šílenství (Tulla Larsen) se člověk nesmí míchat

Do ženského šílenství (Tulla Larsen) se člověk nesmí míchat

Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 16.11.2013

Babí léto plné slunce a barevných stromů se nečekaně rychle změnilo v hnusný podzim tlejícího listí. Automaticky jsem proto v přehrávači přeskakovala optimistické skladby a s neutichajícím hladem se vrhala na oblíbené temné klasiky depresí. A koncert kapely Tulla Larsen se stal třešničkou na pomyslném dortu všech krásných smutků.

Tulla Larsen je projektem francouzského hudebníka Dimiho Dera, který mimo jiné spolupracoval s Warrenem Ellisem, Mickem Harveym nebo The Drones. Dostatečná záruka kvality. Ze čtyř talentovaných a krásných a sexy hudebnic, které kapelu Tulla Larsen hlavně tvoří, mé těžce zkoušené ego už tak odvázané nebylo, obzvláště s vědomím, že se jedná z větší části o ženy francouzské národnosti, vedle kterých by vypadala jako fuchtle ucouraná i Helena Trojská. Po poslechu písně 8 Days jsem ale rychle polkla předsudky – uhrančivý hlas Sophie Perez a smutné piáno Lisy Barel zničily nesmyslnou závist a zanechaly ve mně pocit, že bych si s nimi ráda dala nějakou tu lahvinku francouzského červeného.

Holky ale pily Plzeň. V chladném sklepě Café V lese to bylo poměrně kurážné, protože v odvážných tenkých šatech musela být pěkná zima. Já tedy nevím, kde bylo veškeré mužské plémě, ale ten večer se mělo plazit po zemi a žebrat o pozornost čtyř grácií. Za zvuků temného blues, které střídaly písně inspirované berlínským kabaretem, se Sophie Perez v červených flitrovaných šatech propadala do světa tísně a šílenství. Usmívala se u toho – protože někdy vám nic jiného nezbude. Navzdory nádhernému hlasu jsem se párkrát nemohla ubránit dojmu něčeho falešného, i přes dokonalost projevu, o to víc jsem si užívala duo Elena Vukosavlej (housle) a Carole Leconte (violoncello a kytara). Smyčce v kapele považuji za podpásovku, smazávají se hranice dobré a špatné hudby, protože jakmile umíte hrát na violu, housle nebo violoncello, máte u mě vyhráno, rozehrávají zapomenuté bolesti a radosti a srdce se tetelí. U Carole Leconte pozornost nejdříve kradl směle upnutý korzet, takže violoncello hrálo druhé housle, ale ta holka, která když se postavila, měřila asi 190, to uměla rozjet. Zběsilé kabaretní šílenství dostávalo šmrnc právě díky jejímu výkonu, zatímco Dimi Dero, který celý projekt vytvořil, byl vzadu u svých bicích. Moc dobře věděl, že do ženského šílenství se člověk nesmí míchat víc, než mu je zdrávo.

I přes to, že všichni zúčastnění jsou vynikající hudebníci, i přes tu černo flitrovanou show jsem se občas nemohla ubránit otázce, jaké by to bylo bez pozlátka. Bylo by to tak dobré bez korzetů, síťovaných punčoch a vysokých podpatků? Nevadila by absence pohledu na zavřené oči a bolestně stažená ústa Sophie Perez? Řešení je jen jedno – poslechnout si je znovu, zaslouží si to.

Info

Tulla Larsen (fr)
13. 11. 2012, Café V lese, Praha

foto © Ivana Remešová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace