Články / Reporty

Do ženského šílenství (Tulla Larsen) se člověk nesmí míchat

Do ženského šílenství (Tulla Larsen) se člověk nesmí míchat

Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 16.11.2013

Babí léto plné slunce a barevných stromů se nečekaně rychle změnilo v hnusný podzim tlejícího listí. Automaticky jsem proto v přehrávači přeskakovala optimistické skladby a s neutichajícím hladem se vrhala na oblíbené temné klasiky depresí. A koncert kapely Tulla Larsen se stal třešničkou na pomyslném dortu všech krásných smutků.

Tulla Larsen je projektem francouzského hudebníka Dimiho Dera, který mimo jiné spolupracoval s Warrenem Ellisem, Mickem Harveym nebo The Drones. Dostatečná záruka kvality. Ze čtyř talentovaných a krásných a sexy hudebnic, které kapelu Tulla Larsen hlavně tvoří, mé těžce zkoušené ego už tak odvázané nebylo, obzvláště s vědomím, že se jedná z větší části o ženy francouzské národnosti, vedle kterých by vypadala jako fuchtle ucouraná i Helena Trojská. Po poslechu písně 8 Days jsem ale rychle polkla předsudky – uhrančivý hlas Sophie Perez a smutné piáno Lisy Barel zničily nesmyslnou závist a zanechaly ve mně pocit, že bych si s nimi ráda dala nějakou tu lahvinku francouzského červeného.

Holky ale pily Plzeň. V chladném sklepě Café V lese to bylo poměrně kurážné, protože v odvážných tenkých šatech musela být pěkná zima. Já tedy nevím, kde bylo veškeré mužské plémě, ale ten večer se mělo plazit po zemi a žebrat o pozornost čtyř grácií. Za zvuků temného blues, které střídaly písně inspirované berlínským kabaretem, se Sophie Perez v červených flitrovaných šatech propadala do světa tísně a šílenství. Usmívala se u toho – protože někdy vám nic jiného nezbude. Navzdory nádhernému hlasu jsem se párkrát nemohla ubránit dojmu něčeho falešného, i přes dokonalost projevu, o to víc jsem si užívala duo Elena Vukosavlej (housle) a Carole Leconte (violoncello a kytara). Smyčce v kapele považuji za podpásovku, smazávají se hranice dobré a špatné hudby, protože jakmile umíte hrát na violu, housle nebo violoncello, máte u mě vyhráno, rozehrávají zapomenuté bolesti a radosti a srdce se tetelí. U Carole Leconte pozornost nejdříve kradl směle upnutý korzet, takže violoncello hrálo druhé housle, ale ta holka, která když se postavila, měřila asi 190, to uměla rozjet. Zběsilé kabaretní šílenství dostávalo šmrnc právě díky jejímu výkonu, zatímco Dimi Dero, který celý projekt vytvořil, byl vzadu u svých bicích. Moc dobře věděl, že do ženského šílenství se člověk nesmí míchat víc, než mu je zdrávo.

I přes to, že všichni zúčastnění jsou vynikající hudebníci, i přes tu černo flitrovanou show jsem se občas nemohla ubránit otázce, jaké by to bylo bez pozlátka. Bylo by to tak dobré bez korzetů, síťovaných punčoch a vysokých podpatků? Nevadila by absence pohledu na zavřené oči a bolestně stažená ústa Sophie Perez? Řešení je jen jedno – poslechnout si je znovu, zaslouží si to.

Info

Tulla Larsen (fr)
13. 11. 2012, Café V lese, Praha

foto © Ivana Remešová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace