Radka Bednarzová | Články / Reporty | 11.07.2023
Najet do rozjetého Obscene Extreme Festivalu je jako probudit se pár hodin po půlnoci na párty Velkého Gatsbyho. Místo šampáňa tu teče proudem Proud z místního pivovaru a místní slečny by bonvivána ve smokingu svým zjevem vylekaly. Ocitla jsem se ve víru, který mě vtáhnul a už nepustil.
Za veškerým děním stojí muž, jenž si 24. ročník opět nadělil k narozeninám, Miroslav „Čurby“ Urbanec. Nezávislost akce zaručuje absence dotací a sponzorů, přesto nabízí rekordní počet 82 kapel, jež se střídají na jevišti amfiteátru po desetiminutových pauzách. Jde především o zahraniční kapely i z tak exotických zemí jako je Bahrajn nebo Indie. Zhruba polovina z nich zde vystupuje poprvé, řada z nich se věrně vrací.
Kdybyste nevěděli, kde se vchází na Bojiště, vyhlédněte si skupinu lidí, kterou byste si s vysokou pravděpodobností nepozvali do obýváku. Chcete-li zapadnout, nacukrujte si vysoké číro, prošpikujte nos i uši, navlečte se do vyzývavého kostýmu nebo si vystřihněte díru v kalhotech tam, kde končí záda.
První kapelu, Portugalce Serrabulho, si dávám při ne zcela hladké stavbě stanu. Poctivý goregrind umí okořenit ozdobičkami podlézavého popu nebo vážné hudby. Nelibé kvičení za lehce zparodovaného valčíku Na krásném modrém Dunaji bylo tak hlasité, že jsem neslyšela vlastní nadávky.
SAMÝ FOLKLÓR
S koleny špinavými od červené půdy jsem se vydala za Gutslit z indické Bombaje. Sedla jsem si do trávy a odteď měla červený i zadek. Čtyři hoši rozjeli brutální death metal, v každé skladbě náklaďák riffů, zakrvácených háčků a rytmických variací. Po vražedném úvodním tempu přešli do ještě vyšších rychlostních stupňů, stali se zběsilejšími a dravějšími. Frontman je šoumen, pracuje s mimikou, gesty, vtipkuje, je v čilé interakci s fanoušky, kteří skotačí na pódiu. Zajímavé je mísení tradičních prvků s moderními, na jevišti vystupuje kluk s dready vedle jiného v tradičním turbanu. A ta fúze funguje.
Na OEF mě baví i přestávky. Je zajímavé sledovat, jak je během deseti minut vyměněna aparatura, zkontrolováno ozvučení a provedeny další technické úkony, které obvykle vyžadují i několikanásobně delší čas. Na stage se vykutálely žluté sudy s radioaktivním odpadem a konečně zazněla siréna ohlašující jaderný poplach. A pak jsme čelili masivním úniku radiace z černobylského sarkofágu, to když se zjevila dystopická budoucnost zahalená do technického krutého death metalu německých Cytotoxin. Staré dobré zaskřípání dozimetru a těžké zvuky kovových tyčí, muzikanti si nasadili plynové masky. Frontman měl pod kontrolou kapelu i fanoušky, ti se řídili jeho rytmickými pokyny. Ovšem jen do chvíle, než opět vypuknul chaos tolik typický pro OEF. Mlelo se to v kotli, na jevišti improvizovaný vláček, v němž měl každý možnost ukázat, co má v sobě i na sobě.
Kdo si počkal, ten se dočkal. Zhruba o půl třetí ráno se na pódium dostavili ostravští mistři obscénního marastu Murder Rape Amputate. Ve flanelových košilích a maskách předestřeli poctivý goregrind, jenž probudil mrtvé v širokém okolí. Hororovou atmosféru umocňovaly vsuvky v podobě motorové pily nebo vrtačky.
Pokud se chcete na chvíli zbavit lidského mraveniště, ohlušujícího ruchu a zběsilého tempa, můžete se projít do centra Trutnova. V této době je to ospalé, tiché městečko s historickým jádrem, jedinečným výhledem na Sněžku a osvěžovnami, do nichž se jako vosy na med slétají máničky z OEF. Jestli se chcete vyhnout i těm, doporučuji výšlap na kopec, kde došlo k události, po níž má trutnovský letňák jméno.
PROHNILÍ PROTI PROHNILÝM
Na německé Extrementory Grindfuckers jsem se opravdu těšila. Dostavili se v kostýmech jeskynních mužů a ihned ovládli Bojiště. Sluncem sežehnuté fanoušky rozpálili doběla kombinací grindu s vlezlými melodiemi německé popmusic, jimž vévodily klávesy s osmdesátkovým zvukem. Kotel vřel, skalní fandové řádili na pódiu. Nejednou bylo nahoře tolik fans, že nebylo vidět kapelu, v přehlídce bizarních kostýmů jsem ztratila přehled o tom, kdo je vystupující a kdo divák. Na ostatních fesťácích fanoušky z pódia vyhazují, tady jim crews pomáhají vzhůru nebo se rovnou přidávají. Ve finále je tam více lidí než v kotli. Exementory Grindfuckers mají všechno, co na OEF patří – spasticky rychlou muziku, humor a nadhled.
Od finských Rotten Sound jsme dostali očekávané – ten nejzběsilejší grindcore s kulometnými bicími, do kterých se vkrádají mimořádně zkreslené kytarové riffáže doprovázené hrubými hrdelními vokály. Výsledkem je zlomyslná kakofonická ataka s adekvátní odezvou, aneb jak se do lesa volá... Přes chladnoucí večerní vzduch bylo pěkně horko. Nejtvrdší jádro se zmítalo v transu, bezhlavě se skákalo z pódia. A pogovat se dá i s protézou nohy nad hlavou, do akce byly zapojeny rovněž dveře toitoiky.
Na dobrou noc jsem si tentokrát dopřála Massacre ze Stuátů. Střídáním pomalých pasáží se surovým death metalem, neuvěřitelně řvavým vokálem, který se mísil s divoce driftujícími devadesátkovými kytarami a divokými bicími, nastolili náladu čiré hrůzy.
Díky tvrdé muzice a extravagantní vizáži části návštěvníků působí OEF na první pohled drsně, opak je ale pravdou. Vládne tu poklidná atmosféra. Klade se důraz na ochranu přírody maximalizací třídění odpadků či na ochranu práv zvířat širokou nabídkou veganských jídel. Slova, která atmosféru Obscene Extreme Festival vystihují, jsou bezbřehá tolerance, svoboda, a hlavně ničím nerušená pohoda.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.