Články / Reporty

Frank Turner, mistr vypravěč. A skandující Lucerna.

Frank Turner, mistr vypravěč. A skandující Lucerna.

Dita Koudelková | Články / Reporty | 12.03.2014

V neděli 9. března k nám britská hudební manufaktura dorazila s další parádní zásilkou, tentokrát úhledně zabaleného folkového punk rocku v podání písničkáře Franka Turnera a jeho kapely Sleeping Souls. V pražském Lucerna Music Baru jsme si je mohli rozbalit spolu s americkou dvojicí Andrew Jackson Jihad a britskými Ducking Punches.

Pořadí kapel jako by bylo určeno počtem členů. Kdyby chudák frontman Ducking Punches Dan Allan nenechal doma v Norwichi zbývající čtyři členy, možná by nemusel čelit drsné skutečnosti: plno na báru a někde opodál Allan se svou akustikou. A přitom jeho punkově řezaný hlas tlačící na jemnou folkovou melodii by si rozhodně zasloužil víc. Protože aparatury k přestavění moc nebylo, rychle následovali Andrew Jackson Jihad. Folk-punková kapela, jejíž frontman Sean Bonnette, ač Američan, silně připomíná irského trubadúra z dublinských ulic, opět z bizarních důvodů dorazila v neúplném počtu. Ovšem akustika doprovázená klávesami při satirickém vaudevillu American Tune nijak nestrádala. Naopak, když sem tam vyměnili klávesy za sólovou elektriku, bylo to syrový folk-punkový nářez. Obzvlášť když navršili na tři členy a přibrali k sobě na písničky Big Bird a Hate And Kill ještě Franka Turnera.

Pak, po dlouhém čekání a za mohutného burácení Lucerny, která se mrknutím oka namnožila jak baktérie salmonely, se konečně přiřítil zpěvák, umělec, básník a génius s aurou Ježíše a texty Boba Dylana - Frank Turner and The Sleeping Souls. Partička promáchnutého, vykartáčovaného a pověšeného rock’n’rollu vyžehleného jemným folkem, který ale pořád zapáchá hulvátstvím pouličních punkáčů, odstartovala set bez okolků a líbezné předehry peckou Photosynthesis. Silné melodie, ostrá akustická kytara vykreslená harmonikou a pevné vedení Frankova čistého, zastřeného hlasu, to vše by nás snadno všechny vyvedlo jako krysař na náplavku, tak působivé to bylo. Dav šílel, tleskal a skákal, zatímco Frank jako vzdělaný hoch z Eatonu předváděl své jazykové dovednosti, když horlivě zdravil a recitoval v češtině pozměněný text k písni Eulogy (i na Karla Gotta došlo). Když zazněl přídavek I Still Believe, všichni už byli tak zmanipulovaní, že i poslední pochybovači konvertovali na víru Jerryho Lewise a Johnnyho Cashe, tam, kde rock’n’roll všechny spasí.

Přestože koncerty většinou táhnou atmosférou než texty písní a za úspěch se bere, když sál kromě „hey ho“ dokáže skandovat alespoň refrén, v případě nedělní Lucerny to byl jeden sborový doprovodný vokál. A není se co divit, protože právě texty jsou Frankovou silnou stránkou, která ho dělá tak výjimečným. Je to mistr vypravěč, jehož písničky vypráví o životě, lásce a dávných přátelstvích. Ne tím laciným, kýčovitým způsobem, který už jsme slyšeli tisíckrát. Ale se stoletou duší člověka, co na jedné stranu ještě nedospěl, ale na druhé vypráví jak starý zaprášený román. Pokud by měl existovat song, co se vám jednou vybaví, až budete ležet a chcípat někde ve škarpě, song, co bude vyprávět o tom, jaký byl váš život, hledejte na desce Tape Deck Heart.

Do konce roku je sice daleko, ale tuhle náramně vydařenou akci bude těžké překonat. Koncept vše za pět set, od lístků až po merch, sice večer prodražil, ale za koncert, jako byl tenhle, bych dala i ledvinu.

Info

Frank Turner and The Sleeping Souls (us) + Andrew Jackson Jihad (us) + Ducking Punches (uk)
9. 3. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Jaroslav Vancata

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace