Články / Reporty

Frank Turner, mistr vypravěč. A skandující Lucerna.

Frank Turner, mistr vypravěč. A skandující Lucerna.

Dita Koudelková | Články / Reporty | 12.03.2014

V neděli 9. března k nám britská hudební manufaktura dorazila s další parádní zásilkou, tentokrát úhledně zabaleného folkového punk rocku v podání písničkáře Franka Turnera a jeho kapely Sleeping Souls. V pražském Lucerna Music Baru jsme si je mohli rozbalit spolu s americkou dvojicí Andrew Jackson Jihad a britskými Ducking Punches.

Pořadí kapel jako by bylo určeno počtem členů. Kdyby chudák frontman Ducking Punches Dan Allan nenechal doma v Norwichi zbývající čtyři členy, možná by nemusel čelit drsné skutečnosti: plno na báru a někde opodál Allan se svou akustikou. A přitom jeho punkově řezaný hlas tlačící na jemnou folkovou melodii by si rozhodně zasloužil víc. Protože aparatury k přestavění moc nebylo, rychle následovali Andrew Jackson Jihad. Folk-punková kapela, jejíž frontman Sean Bonnette, ač Američan, silně připomíná irského trubadúra z dublinských ulic, opět z bizarních důvodů dorazila v neúplném počtu. Ovšem akustika doprovázená klávesami při satirickém vaudevillu American Tune nijak nestrádala. Naopak, když sem tam vyměnili klávesy za sólovou elektriku, bylo to syrový folk-punkový nářez. Obzvlášť když navršili na tři členy a přibrali k sobě na písničky Big Bird a Hate And Kill ještě Franka Turnera.

Pak, po dlouhém čekání a za mohutného burácení Lucerny, která se mrknutím oka namnožila jak baktérie salmonely, se konečně přiřítil zpěvák, umělec, básník a génius s aurou Ježíše a texty Boba Dylana - Frank Turner and The Sleeping Souls. Partička promáchnutého, vykartáčovaného a pověšeného rock’n’rollu vyžehleného jemným folkem, který ale pořád zapáchá hulvátstvím pouličních punkáčů, odstartovala set bez okolků a líbezné předehry peckou Photosynthesis. Silné melodie, ostrá akustická kytara vykreslená harmonikou a pevné vedení Frankova čistého, zastřeného hlasu, to vše by nás snadno všechny vyvedlo jako krysař na náplavku, tak působivé to bylo. Dav šílel, tleskal a skákal, zatímco Frank jako vzdělaný hoch z Eatonu předváděl své jazykové dovednosti, když horlivě zdravil a recitoval v češtině pozměněný text k písni Eulogy (i na Karla Gotta došlo). Když zazněl přídavek I Still Believe, všichni už byli tak zmanipulovaní, že i poslední pochybovači konvertovali na víru Jerryho Lewise a Johnnyho Cashe, tam, kde rock’n’roll všechny spasí.

Přestože koncerty většinou táhnou atmosférou než texty písní a za úspěch se bere, když sál kromě „hey ho“ dokáže skandovat alespoň refrén, v případě nedělní Lucerny to byl jeden sborový doprovodný vokál. A není se co divit, protože právě texty jsou Frankovou silnou stránkou, která ho dělá tak výjimečným. Je to mistr vypravěč, jehož písničky vypráví o životě, lásce a dávných přátelstvích. Ne tím laciným, kýčovitým způsobem, který už jsme slyšeli tisíckrát. Ale se stoletou duší člověka, co na jedné stranu ještě nedospěl, ale na druhé vypráví jak starý zaprášený román. Pokud by měl existovat song, co se vám jednou vybaví, až budete ležet a chcípat někde ve škarpě, song, co bude vyprávět o tom, jaký byl váš život, hledejte na desce Tape Deck Heart.

Do konce roku je sice daleko, ale tuhle náramně vydařenou akci bude těžké překonat. Koncept vše za pět set, od lístků až po merch, sice večer prodražil, ale za koncert, jako byl tenhle, bych dala i ledvinu.

Info

Frank Turner and The Sleeping Souls (us) + Andrew Jackson Jihad (us) + Ducking Punches (uk)
9. 3. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Jaroslav Vancata

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace