Full Moon stage on Colours III

Celkem patnáct kapel a hudebníků přibývá do letošního programu festivalu Colours of Ostrava na Full Moon stage, která je stejně jako loni věnována nezávislým jménům současné hudební scény. „Žánrový rozptyl je ohromný, ale všechny spojuje jasný osobní názor a touha dělat hudbu svého srdce a hlavně po svém. Ať už jde o pop, elektroniku, rock'n'roll nebo třeba rap,“ říká dramaturg této scény Michal Pařízek. České a slovenské kapely na "naší" stagi, část třetí a závěrečná.

Prodavač
Prodavač (dříve Shop Assistant) se na české scéně pohybuje už více než deset let, ale s debutovým albem Malý ráje přichází teprve nyní. Pamatujete na suverénní Sporto? Díky úspěchu této kapely, kterou založili Bourek a právě Pavel Kabelík, prodejní pult na pár let osiřel. Sporto jsou už pár let minulostí, právě tam se ale Prodavač naučil česky. Velice povedené čtyřpísňové EP Duchové z roku 2012 zaznamenalo nečekaně velký ohlas, původně sólový projekt Pavla Kabelíka se rozrostl na současné kvarteto a debutové album bylo na spadnutí. Rostoucí frontou před obchodem se ale Prodavač nenechal znervóznit, Malý ráje vystavil na pult díky labelu Starcastic až letos v březnu. Čekání se vyplatilo, jeden z hitů sezóny.

Malý ráje představují Prodavače jako vyspělého hitmakera se zálibou ve zvuku a estetice 80. let, ostatně jako pocta hrdinům osmé dekády minulého století původně projekt vznikl. Ale nejde o laciný revival, Prodavač se pyšní moderním a pestrým zvukem (natáčelo se pod dohledem Ondřeje Ježka), popové melodie doplňují postpunkové rytmy, hutný zvuk basového syntezátoru a úderný zpěv. Prodavač boduje také s českými texty, které jsou přímočaré, upřímné a zároveň se elegantně vyhýbají schématům. Slova zaujala také Tondu Kocábka z Týdne: „Prodavač je takovou lehce diverzní jednotkou v melodických vodách. Jestliže hudebně jde o velmi příjemný, chytrý a rytmicky důrazný elektropop, textová zpověď ho vyděluje z tuctovosti. Podobná upřímnost totiž bývá obvyklá spíš ve folku a adekvátní otevřenost zase u rockerů, kteří ‚se s tím nemažou‘...“ Prodavač stojí za pozornost, nejde o žádného obchodníka s deštěm.

www.prodavacovo.cz
www.facebook.com/prodavacovo

Stinka
Čerstvá krev českého folku dělá všechno proto, aby se ze žánrové škatulky dostala, a právě v momentech útěků a otevřených dveří je její tvorba nejsilnější. Hana Lundiaková alias Stinka debutuje s albem Krrrva!, které je unikátní svojí svéhlavostí a jasnou vizí. Podobná premiéra se vidí málokdy, kolekce patnácti skladeb je silná a sebejistá. To potvrzují i zkušení studioví veteráni Martin Černý a Ondřej Ježek, kteří se na albu Krrrva! podíleli a na písničkářku nedají dopustit. Hlavním nástrojem Stinky je akordeon, díky jemuž album dostává jakýsi kabaretní odér, ten ale často narušují zkreslená kytarová sóla, saxofon nebo dokonce theremin. Folk, blues, šanson, kuplety nebo jakýsi pohanský proto rap.

Hana Lundiaková se na svém debutu představuje jako výrazná autorka, které někdejší angažmá v kapele Rudovous a jedna sezóna u Tří sester dodaly sebevědomí a odvahu přijít s vlastními skladbami. Talentovaná spisovatelka je autorkou všech písní na albu, měla jasno o aranžmá i obalu. Víra v sebe sama se osvědčila, Krrrva! je vynikající debut, možná pateticky temný, ale výrazný a originální. V našich končinách, kde často převládá nesmyslně konzervativní pohled, je toto potřeba ocenit ještě mnohem víc. His Voice píše: „Jakkoliv se svou povahou album přiklání k folku, drží si od něj zároveň určitý odstup. Ten se vyznačuje tím, že namísto slepé oddanosti idiomům a konvencím tohoto žánru se Stinka snaží základní hudební materiál obohatit mnoha vnějšími vlivy, a tím i mimojiné poukázat na zkostnatělost, se kterou se folk u nás tak často potýká.“

www.bandzone.cz/stinka
www.facebook.com/pages/Stinka

Strangers in the City
Strangers in the City sami sebe popisují jako lo-fi folk, ale byla by možná docela škoda jejich strohé a hutné písně jednoznačně okádrovat. Podle debutového EP můžeme s klidným svědomím hovořit o velké naději domácí hudební scény, dvojice cizinců zde na ploše pouhých patnácti minut představuje celý tucet výrazných písní, které by šikovný producent dokázal využít možná mnohem lépe. Jenže Strangers in the City si to rádi dělají po svém, písně předkládají v syrové podobě a díky tomu nejlépe vynikne jejich křehká a přirozená krása. Zpěv Jakuba Zbořila nemůže nepřipomenout Matta Berningera z The National, se kterými se Strangers in the City setkají na letošním ročníku Colours of Ostrava.

Strangers in the City se objevili naprosto nečekaně. Kittchen dával rok po vydání svého debutu Menu dohromady Dezert, soubor remixů. Velice slušná společnost v čele s Bratry Orffy, Bonusem nebo Martinem E. Kyšperským mezi sebou přivítala také Strangers in the City, kteří se lounskému kuchaři jeden večer nesměle přihlásili. Bylo jim řečeno, že aby se to vůbec stihlo, tak by remix museli poslat v podstatě hned. Druhý den ráno bylo hotovo a podle samotného Kittchena jde rovnou o jeden z jeho nejoblíbenějších remixů z celé sbírky. Digitální vydání debutového EP na labelu Červený kůň už pak bylo hotovou věcí. Strangers in the City momentálně pracují na prvním dlouhohrajícím albu, které by snad mělo vyjít ještě letos. K vystoupení na Colours málem došlo už loni, Strangers in the City se totiž dostali do finálové pětice v soutěži 1MAN2PLAY, kterou vypsal Full Moon magazín, a pro pozdější vítězku Báru Zmekovou byli vážnou konkurencí.

www.bandzone.cz/sitc
www.facebook.com/strangersitc

Tomáš Palucha
Bratři v triku u táborového ohně hledají podstatu v praskání dřeva a dalších rurálních tónech. Kdyby se Tomáš Palucha objevili před dvěma staletími, po celodenní práci se sekerou v lese by hráli možná úplně stejnou hudbu. Ulevující a plnou naděje, čistou a dojemnou, ve které se spojují nejhlubší momenty noci s prvními slunečními paprsky. Dva plnouvousy, dvě kytary a občas trocha pomoci od přátel. Kdyby se Tomáš Palucha objevili v seriálu Twin Peaks, nikdo by se nemohl divit, jejich hudba má v sobě podobnou hloubku a atmosféru. Chcete jít do kola s Audrey Horne? Máte šanci. Myslete na Calexico, Friends of Dean Martinez, ale třeba taky na Can. Tomáš Palucha se rozhodně nedívají jen jedním směrem, od volantu sledují potutelně celý horizont. Nálada je návyková; nikdo jiný u nás takhle nehraje.

Tomáš Palucha jsou spolu přes dva roky, zápisy z cest jsou zatím dva. LP split s další nevyzpytatelnou dvojicí Unkilled Worker Machine a úplně čerstvá kazeta, na které je zaznamenaná kompletní Špinavá hra. Právě tady se Tomáš Palucha spojili se spřátelenou dvojicí Les Homosexuels, kteří jim částečně pomohou také s koncertem na Colours. Hypnotická hudba Tomáše Paluchy učarovala spoustě dalších, podlehnout je tak snadné. Zahrál si s nimi bubeník Girls Against Boys Alexis Fleisig (pamatujete na loňský ročník Colours?) nebo vousatý řidič a solitér Tim Remis. Čistota a upřímnost jsou nejlepší afrodisiakum. Debutové dlouhohrající album se chystá na podzim, magická seance na festivalu proběhne o páteční půlnoci.

www.tomaspalucha.tumblr.com
www.tomaspalucha.bandcamp.com