Články / Reporty

Go crazy! (After the Burial & co.)

Go crazy! (After the Burial & co.)

woko | Články / Reporty | 05.11.2014

Komu nestačili před třemi týdny Animals As Leaders a jejich bezlítostná technická dikce, měl první listopadové pondělí příležitost dosytit se opět v pražském Rock Café. Obscure Promotion ten večer připravili nabitý program čtyř kapel, u kterých chytit rytmus chce trochu cviku.

Tuzemským posluchačům dobře známí Tides from Nebula poněkud vybočovali ze zbytku lineupu, ale jejich set nalákal před pódium dost lidí. Poláci už mají naučená větší pódia, takže se neostýchali a využívali prostor na maximum. V závěru dokonce kytaristi sešli do publika a vše završili kytarovou řežbou. Zahráli nejznámější hity, ale půl hodiny na post-rock je jako jít do cukrárny a dát si rakvičku. Vcelku bouřlivý potlesk, bylo znát, že někteří přišli jen na ně.

Je to skoro přesně rok, co Circles předskakovali na stejném místě The Dillinger Escape Plan, tentokrát měli v přítomnosti žánrově spřízněných kapel lepší podmínky k uhranutí českého posluchače. Jenže po vesmírných Tides from Nebula to šlo špatně. Kapela sice dávala do vystoupení spoustu energie, basák o výzoru kanadského dřevorubce se sotva vešel na pódium a hrozil pěstí, co to dalo, ale teprve před koncem setu se prořídlé obecenstvo rozpohybovalo. Metal s čistými vokály pozvolna připravil na zbytek večera, protože hudba už měla akorát přitvrzovat. Circles tak svojí roli splnili, ale bohužel u nás nemají dostatečnou základnu, aby si tu mohli dovolit hrát každý rok.

Monuments by se dali označit jako hair metal, protože takovou úroveň afer, dreadů a plnovousů jsem v kapele neviděl dlouho. Dítě kytaristů z Fellsilent a The Tony Danza Tapdance Extravaganza vydalo v létě už druhé album, ale v pondělí se jim musel v napraném lineupu seškrtat program na pouhé čtyři skladby. Nedostatkem prostoru se kapela vůbec nenechala ovlivnit. Skvělou uvolněnou atmosféru udržoval zpěvák Chris Barretto, který v prodlevách vtipkoval, bavil se s publikem a jeho projev vůbec působil ohromně sympaticky. Krátký, ale o to povedenější set zanechal novou žízeň po další muzice. Na bicí navíc zaskakoval John Gillen (The Haarp Machine), takže se nemůžu dočkat, až přijedou znovu v plné sestavě a na celý set.

Headlineři After the Burial svým až příliš vážným vystupováním vypadali po Monuments téměr úsměvně. Beze slova a větších průprav začali sázet své progresivní metalcore. Před pódiem se okamžitě utvořil kotel skalních fans, a i když Rock Café zůstalo sotva z půlky zaplněné, kapela neměla nouzi o odezvu. Hesla jako “Go crazy!” a “Lose control!” dopadala na úrodnou půdu a publikum úspěšně maskovalo slabší účast. Skladby z posledního Wolves Within se střídaly s kousky z Rareform, takže každý si mohl najít to svoje. Čas utekl jako voda a po půl jedenácté se bez přídavků kapela sebrala. Zůstala nepatrně za očekáváním, ale pod pódiem byli všichni spokojení. Nevím, jestli je zase někdy potkám v klubu, ale na festivalu si je dokážu představit docela dobře.

Info

After the Burial (us) + Monuments (uk) + Circles (au)
3. 11. 2014, Rock Café, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace