iob | Články / Reporty | 08.11.2015
Předbíhám řadu před Roxy, kde už klasicky slyším směsku cizích jazyků, ovšem ne češtinu. Přicházím se zpožděním na předkapelu a mladé francouzské duo The Noisy Freaks jsou na začátek příjemným překvapením – počítač a hravá práce s vokodérem, mašinky a baskytara dávají dohromady funky, místy glitch-hopové, místy breakové, taky zlaté disco kousky hozené do současnosti à la Daft Punk. Když vokál začne odříkávat refrén Harder Better Faster Stronger, nepřekvapí mě to a je vymalováno. Uvažuju, že by se hodili na festival, a pokud je v budoucnu na nějakém uvidím, bránit se nebudu.
Parket se zaplňuje a já při pohledu na mladý dav přemýšlím, do jaké míry se z mnohých párty stala spíše událost sociální než hudební. Což není nutně špatně, snad jde o přirozený vývoj tanečních akcí v globalizovaném světě, i když trocha zaujatosti by lidem neuškodila. Hvězda večera si dává načas. Původně slovinský Gramatik suverénně nastoupí v pro něj typických černých brýlích a charismatickým kytaristou po boku.
Po řadě let, kdy zajímavé hudební projekty v Roxy trpěly špatným zvukem a absencí basových linek, je všechno docela v pořádku. V nedávném rozhovoru ředitel klubu řekl, že se připravují technická vylepšení, tak jsem zvědav. Pominu-li už tradičně nadsazenou úroveň výšek a středů maskující částečnou absenci basů, problém je, že kytarista téměř není slyšet, ztrácí se pod elektronickou hudební smrští. Ta ale je! Pestrý set mění tracky snad po dvou minutách, glitch-hopová formulka funguje, když se rychle střídá. Výbušný mix místy zvolní, ať už příměsí hip hopu nebo tech-housu, své místo si najde electro-house a nakonec i trapoidní hrátky. Playlist míchá původní tracky nové i staré (Hit That Jive), remixy slabší (Moby nebo Justice & Simian) a skvělé (Michael Jackson) a několik předělávek aktuálních tanečních songů. Barevný geometrický počítačový vizuál běží na obou bočních stěnách a je příjemně vtahující.
Dojde i na zvukově čistý, až sterilně robotický glitch-hop. Žádná velká progrese, zato solidní párty nálož, hodil by se možná i živý dechový nástroj namísto samplů. Vděčné publikum kvituje i Denis Jasarevic aka Gramatik, který hodí do rozpáleného davu trička a je po všem.
Gramatik (slo)
4. 11. 2015, Roxy, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.