iob | Články / Reporty | 08.11.2015
Předbíhám řadu před Roxy, kde už klasicky slyším směsku cizích jazyků, ovšem ne češtinu. Přicházím se zpožděním na předkapelu a mladé francouzské duo The Noisy Freaks jsou na začátek příjemným překvapením – počítač a hravá práce s vokodérem, mašinky a baskytara dávají dohromady funky, místy glitch-hopové, místy breakové, taky zlaté disco kousky hozené do současnosti à la Daft Punk. Když vokál začne odříkávat refrén Harder Better Faster Stronger, nepřekvapí mě to a je vymalováno. Uvažuju, že by se hodili na festival, a pokud je v budoucnu na nějakém uvidím, bránit se nebudu.
Parket se zaplňuje a já při pohledu na mladý dav přemýšlím, do jaké míry se z mnohých párty stala spíše událost sociální než hudební. Což není nutně špatně, snad jde o přirozený vývoj tanečních akcí v globalizovaném světě, i když trocha zaujatosti by lidem neuškodila. Hvězda večera si dává načas. Původně slovinský Gramatik suverénně nastoupí v pro něj typických černých brýlích a charismatickým kytaristou po boku.
Po řadě let, kdy zajímavé hudební projekty v Roxy trpěly špatným zvukem a absencí basových linek, je všechno docela v pořádku. V nedávném rozhovoru ředitel klubu řekl, že se připravují technická vylepšení, tak jsem zvědav. Pominu-li už tradičně nadsazenou úroveň výšek a středů maskující částečnou absenci basů, problém je, že kytarista téměř není slyšet, ztrácí se pod elektronickou hudební smrští. Ta ale je! Pestrý set mění tracky snad po dvou minutách, glitch-hopová formulka funguje, když se rychle střídá. Výbušný mix místy zvolní, ať už příměsí hip hopu nebo tech-housu, své místo si najde electro-house a nakonec i trapoidní hrátky. Playlist míchá původní tracky nové i staré (Hit That Jive), remixy slabší (Moby nebo Justice & Simian) a skvělé (Michael Jackson) a několik předělávek aktuálních tanečních songů. Barevný geometrický počítačový vizuál běží na obou bočních stěnách a je příjemně vtahující.
Dojde i na zvukově čistý, až sterilně robotický glitch-hop. Žádná velká progrese, zato solidní párty nálož, hodil by se možná i živý dechový nástroj namísto samplů. Vděčné publikum kvituje i Denis Jasarevic aka Gramatik, který hodí do rozpáleného davu trička a je po všem.
Gramatik (slo)
4. 11. 2015, Roxy, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.