rionka | Články / Reporty | 16.08.2015
Vedro. Šeptání. Tma. Narůstající napětí. Dusno. Pot stékající po čele, po rukách, po nohách. První řadu tvoří skoro samé holky, dívky a ženy. Dav je ale různorodý, vidím i starší fanoušky a chlapy jako hory. Co je sem přivedlo? Podle některých přišli proto, že kapela má zpěvačku, která má prsa. Jasně, zahlídli jsme bradavku, hurá (zdravíme Novinky, český Daily Mail). Někteří z nás ale začali poslouchat i texty a vnímat celkový potenciál Halestorm. "Am I brave enough, am I strong enough to push away my fear, to stand where I'm afraid?" Za pár hodin z tohohle sálu všichni odejdeme o něco odvážnější. Pero je mocnější než prsa.
Už od okamžiku, kdy bedňáci proběhnou pódiem a nalepí na zem kus papíru s (dlouhým!) setlistem, víme, že to bude fajn večer. Lzzy Hale nastupuje na pódium v tílku, sukni, punčoškách a bundě, kterou později odkládá. Kapely s holkama mám na mušce odjakživa: některé z nich jsou sexy, jiné se snaží trend zvrátit a vypadat jinak. Lzzy patří mezi individua, která se s tím nese... prostě dělá, co se jí zachce a je v tom dobrá. Úvodní Love Bites ihned přechází do It's Not You (fanoušci ječí), teprve pak si kapela na moment vydechne (fanoušci nepřestávají ječet) a zpěvačka nás krátce uvítá. "This feels so right, it's amazing! This is our very first time in Praha, thank you so much for having us. We will never forget tonight."
Sledování situace z první řady nemůže být nikdy objektivní. Lucerna Music Bar je vyprodaný, všude se tísní hromady lidí a zpocený dav natěsnaný kolem kulatého pódia si užívá každou vteřinu. "I have two rules for tonight. Rule one is: Have fun. And rule two: everytime I say 'scream', you will scream as loud as you can," naviguje Lzzy publikum. V davu potkám fans z Německa, vepředu vidím kohosi s polskou vlajkou, slyšet je ruština i slovenština. S pochopením samozřejmě nikdo nemá problém a následující skladbu Scream doprovodíme ukázkovým řevem po každém řádku refrénu. Scream till they hear you!
Nová deska Halestorm s názvem Into the Wild Life vyšla na jaře 2015 a naznačuje, že rocková muzika nebude v populární kultuře tak mrtvá, jak občas někdo tvrdí. Album je celistvé, ale pocitově různobarevné, tvrdší pasáže střídají citlivější momenty. Nutno poznamenat, že Halestorm jsou bez výjimky schopni ty songy zahrát stejně precizně jako na desce. Mezi moje oblíbené tvrdé kusy patří Sick Individual a Mayhem, obě se k mému potěšení objevují uprostřed setlistu. Pak intimní dopis pro dceru Dear Daughter a bezešvý přechod v New Modern Love. Basák v klobouku tančí po pódiu, kytarista se směje a podává lidem do natažených rukou trsátka. Lzzyin mladší brácha bubeník předvádí famózní bubenické sólo a dav ho absolutně miluje - pokud jsme si až doteď neposlintali triko, přišel čas to změnit.
Je velmi jednoduché přeložit si vystupování sebevědomé uřvané zpěvačky jako aroganci. Dělá přece, co ji napadne a neohlíží se na okolí. Nikdo v prvních řadách vám to ale neuvěří, protože smysl toho, co Lzzy Hale dělá, je předat dalším generacím tuto informaci: Můžeš být, cokoli tě napadne. "I had very cool parents and I feel like I need to pass it along to you: no matter what you guys want to do with your life - to be a make-up artist, a doctor, a street dancer - you can totally do that." Člověk může vnímat tohle přerušení hudebního vystoupení buď jako nudnou vsuvku, nebo jako zajímavé mentální postrčení: Kdy jsme opravdu šťastní? Skutečně je možné dělat to, co chceme?
Setkání s kapelou před klubem o půl druhé ráno je už jen sladkou tečkou za emocionálně vypjatou show. Halestorm za námi přicházejí v plném počtu, objímají se s fanoušky a podepisují cokoli, co je v dosahu - kromě desek, které narozdíl od kapely do Evropy zatím nedorazily. Nyní je nutno každému členu kapely sdělit, jak se nám vystoupení zamlouvalo a že musí nutně přijet znovu. Mám pro Lzzy malý dárek; za odměnu získávám hug, pár společných fotek a název jejího zvláštně nahořklého parfému. Domů se vracíme s pocitem, že dokážeme cokoli. Vypadá to, že mám další křížek do seznamu nejlepších koncertů roku.
Here it comes - the moment when
you know you'll never be the same again.
Power chord, see the light
You found your place in the world tonight.
Halestorm (usa)
13. 8. 2015, Lucerna Music Bar
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.