Házet hrách na stěnu... (Liga spravedlnosti 4: Síť)

„Shazam!”

Má smysl číst knihu s vytrhanými stránkami? Je koherence příběhu důležitá? Ne a ano. Nikoli v opačném pořadí. Liga spravedlnosti 4 je dokonalým příkladem špatného (čistě na peníze orientovaného) systému psaní/vydávání komiksů dnešní doby. Dalo by se začít obecným komentářem o přeplácanosti dnešních komiksových týmovek. Jen málo jich dokázalo ustát tuto kritiku, a přestože scenárista Geoff Johns je expertem na nepřehledné, zašmodrchané příběhy, jeho psaní tentokrát není problém. Na vině je obchodní systém zaměřený na peněženky, který rýžuje na propojování světů, hrdinů a jejich další dobrodružství.

„Cítil jsem se sám.”

Zápletka s pandořinou skřínkou zprvu působí velice slibně. Liga verbuje nové členy, Superman a Wonder Woman cukrují kdesi na středním východě a Batman (který nedávno pochoval syna) má výtky vůči rostoucímu politickému napětí o zasahování na území cizích států a také vůči tomu, že vztah dvou nadlidí může být pro Ligu spravedlnosti hrozbou. Toto je jediná příběhová linie navazující na události předestřené v předchozích knihách série, zbylé dění je nesourodým gulášem bez masa a brambor. Aby popisované události dávaly smysl, bylo by třeba sledovat New 52 série Justice League of America, Justice League Dark, Constantine, plus přečíst sólové příběhy Trinity of Sin: Pandora a Trinity of Sin: The Phantom Stranger (které v naší jazykové lokaci nepřekvapivě nevyšly/nevychází) anebo si přečíst souhrn na Wikipedii.

„Zahájíme naši misi, Johnny.”

V polovině knihy dojde na potenciálně výživný boj tří lig spravedlnosti - té titulní vedené Batmanem, její temné odnože vedené Johnem Constantinem a americké verze, které velí Steve Trevor. Z toho vyplývá spousta otázek, jako například, kde se ty další dvě ligy vzaly. Odpovědi nedostaneme. Nemá cenu se bavit o prokreslení postav, není zde na ně čas a chování ovlivňuje jakási pandořina skřínka. Čtenář si musí většinu věcí domyslet a i tak bojuje předem prohranou bitvu, protože potrhaný příběh nefunguje a při nejlepším připomíná interludy z videoher, kde chybí samotné hraní. Dojem vylepšuje pouze fantastická vizuální stránka Ivana Reise a úžasné obrazy střetů oblíbených hrdinů, které si fandové budou chtít pověsit do pokojíčku. Možná bude vůbec lepší, když si tentokrát raději koupí plakát.

„Tento svět teď patří Zločineckému syndikátu!”

Nápad s paralelním světem plným záporných protikladů sice působí poměrně sympaticky a jako dráždidlo do budoucna funguje, jen je otázka, jestli se příběhu dočkáme a nepřeskočíme zase k dalšímu otevřenému konci. Stane se série Liga spravedlnosti sbírkou odřezků a příprav bez hlavního pokrmu? Masturbací bez vyvrcholení? Ledovcem bez špičky?