Články / Reporty

Hell Fuck Yeah (Hockey Dad)

Hell Fuck Yeah (Hockey Dad)

Tomáš Hambálek | Články / Reporty | 12.04.2023

Pondělní koncert Hockey Dad v Rock Café na pražské Národní třídě byl zmenšenou obdobou nedávného vystoupení Dune Rats ve Futurum Music Baru. Obě jmenovaná uskupení přijela z Austrálie a přivezla s sebou instantní letní atmosféru a pogo. Bylo plno, aussie rocková scéna v Česku je stále velmi oblíbená.

Večer zahájili plzeňští Donnie Darko. Jejich devadesátkový alternativní rock s hlavní hvězdou hudebně příliš nesouvisel, ale fanouškovská spojitost byla patrná z triček zmíněných formací, které na sobě měli někteří členové. V sále to pak vypadalo jako na přehlídce merchandisingu kapel z nejmenšího kontinentu, byly tu modely Skeggs, The Chats nebo Violent Soho, ačkoliv poslední jmenovaní Evropu už dlouhé roky nenavštívili. Donnie Darko věnoval pozvolna se plnící sál solidní odezvu.

Dust jedou s Hockey Dad celé evropské tour. Ve zkratce by se jejich hudba dala přirovnat k velmi mladým Viagra Boys, kdyby jejich frontman byl King Krule. Dust měli problémy s přeřvaným zvukem a chvílemi byla znatelná jejich frustrace, dokázali ji však přetavit v bojovnou atmosféru, jež dodala jejich výkonu na intenzitě. Během závěrečného skoku frontmana do lidí už to v sále vřelo. Nepříliš známé kapele pravděpodobně vzroste v regionu Czechia poslechovost na Spotify.

Hockey Dad před startem svého setu pustili slavnou skladbu Covered in Chrome od krajanů Violent Soho. Česká angličtina se při tom mísila s australskou a publikum znalo každé slovo, nejenom ikonický výkřik „Hell Fuck Yeah“. Hockey Dad začali suverénně, jen zkraje nevynikal zpěv kytaristy Zacha Stephensona, a to byla velká škoda, později se totiž ukázalo, že přijel ve výborné formě. Návštěvníci Rock Café slyšeli tři dosud nevydané písně hojně využívající nového baskytaristu, což je stará novinka, jelikož po většinu kariéry kapela vystupovala pouze v sestavě basa a bicí. Setlistu dominoval novější materiál a na příliš kousků z debutu Boronia se nedostalo, to ale nikdo v publiku moc neřešil. Došlo na crowdsurfing, pogo a další srandy, vzhledem k výšce stropu měl nejeden surfař odřené čelo nebo záda. Mnohdy to vypadalo, že snem každého crowdsurfera je doplout do třetiny sálu ke kovové konstrukci a pověsit se na ni. Noční můra všech produkčních.

Kouzlo Hockey Dad spočívá krom hudby v jejich přístupnosti, patří totiž ke kapelám, které se baví s fanoušky i dlouho po koncertě. Sdílí zákulisní informace o ostatních australských kapelách, podělí se o pizzu a pivo z backstage. Pokoncertní část večera tak mívá atmosféru srazu vzdálených přátel.

Info

Hockey Dad (au) + Dust (au) + Donnie Darko
11. 4. 2023 Rock Café, Praha

foto © s dovolením Hockey Dad

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace