Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 17.11.2016
Křest čerstvého alba Do světla jsem si nemohl nechat ujít nejen kvůli tomu, že oproti tomu minulému (Děvčátko, 2012) jde Jana Lota ještě více do hloubky, nic k vaření nebo vánočnímu úklidu. Jeden z mála večerů, kdy zapomenete i na drink v ruce.
V úvodu zazněly písničky z nového CD Do světla, které je částí dvoudílného projektu Rudohořím (dvojka Do tmy vyjde 2017). Písničky doprovázely letecké záběry krušnohorské krajiny a Jeřabinu její klipové ztvárnění. Během skladby Půlnoc prošly symbolicky pod pódiem světlonošky - dvě dívky s lucernami v bílých modelech, stejně jako Jana, od návrháře Michala Marka. Zhruba ve třetině večera došlo ke křtu, a to stylově - pravou krušnohorskou vodou s jeřabinami. Kmotry byli Ondřej Ruml, se kterým Jana zpívá písničky Michala Horáčka, Petr Mikšíček, autor dvou videoprojekcí, a Zuzana Lazarová, fotografka a básnířka, která se podílela na výtvarné podobě alba.
Druhá část večera patřila písničkám z předchozí desky Děvčátko, za obrazového doprovodu klipů. Stručně řečeno - zahráli všechny „klipovky". Zaznělo i několik písniček v angličtině, pocházejících z jiného projektu Jany Loty. Doprovázelo ji takřka jazzové trio: Jan Aleš (klávesy), Jan Jakubec (baskytara, koproducent desky) a Michal Nosek na bicí, které v polovině večera doplnil host - bývalý kytarista skupiny Jakub Lenz. Chyběl pouze kytarista a koproducent desky Mirek Chyška. Ke konci večera si Jana „střihla” duet This Day v lehce swingové úpravě s kmotrem Rumlem.
Jana Lota byla celý večer ve skvělé hlasové kondici, možná vůbec v té nejlepší, co jsem ji kdy slyšel. Dobré bylo i ozvučení, decentní a duchu nahrávky odpovídající světla a scéna. Návštěva velmi slušná a to nejen „z rodiny”, jak to bývá; zaslechl jsem angličtinu, u šatny potkal Dorotu Barovou z Tara Fuki… Příjemné vyústění narušila pouze matka příroda, která se nedržela melancholické podzimní atmosféry videí a desky a cestu z koncertu zamrazila.
Jana Lota - křest alba Do světla
12. 11. 2016 NoD, Praha
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.