Články / Reporty

Jana Lota, žádná slota

Jana Lota, žádná slota

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 17.11.2016

Křest čerstvého alba Do světla jsem si nemohl nechat ujít nejen kvůli tomu, že oproti tomu minulému (Děvčátko, 2012) jde Jana Lota ještě více do hloubky, nic k vaření nebo vánočnímu úklidu. Jeden z mála večerů, kdy zapomenete i na drink v ruce.

V úvodu zazněly písničky z nového CD Do světla, které je částí dvoudílného projektu Rudohořím (dvojka Do tmy vyjde 2017). Písničky doprovázely letecké záběry krušnohorské krajiny a Jeřabinu její klipové ztvárnění. Během skladby Půlnoc prošly symbolicky pod pódiem světlonošky - dvě dívky s lucernami v bílých modelech, stejně jako Jana, od návrháře Michala Marka. Zhruba ve třetině večera došlo ke křtu, a to stylově - pravou krušnohorskou vodou s jeřabinami. Kmotry byli Ondřej Ruml, se kterým Jana zpívá písničky Michala Horáčka, Petr Mikšíček, autor dvou videoprojekcí, a Zuzana Lazarová, fotografka a básnířka, která se podílela na výtvarné podobě alba.

Druhá část večera patřila písničkám z předchozí desky Děvčátko, za obrazového doprovodu klipů. Stručně řečeno - zahráli všechny „klipovky". Zaznělo i několik písniček v angličtině, pocházejících z jiného projektu Jany Loty. Doprovázelo ji takřka jazzové trio: Jan Aleš (klávesy), Jan Jakubec (baskytara, koproducent desky) a Michal Nosek na bicí, které v polovině večera doplnil host - bývalý kytarista skupiny Jakub Lenz. Chyběl pouze kytarista a koproducent desky Mirek Chyška. Ke konci večera si Jana „střihla” duet This Day v lehce swingové úpravě s kmotrem Rumlem.

Jana Lota byla celý večer ve skvělé hlasové kondici, možná vůbec v té nejlepší, co jsem ji kdy slyšel. Dobré bylo i ozvučení, decentní a duchu nahrávky odpovídající světla a scéna. Návštěva velmi slušná a to nejen „z rodiny”, jak to bývá; zaslechl jsem angličtinu, u šatny potkal Dorotu Barovou z Tara Fuki… Příjemné vyústění narušila pouze matka příroda, která se nedržela melancholické podzimní atmosféry videí a desky a cestu z koncertu zamrazila.

Info

Jana Lota - křest alba Do světla
12. 11. 2016 NoD, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace