Tomáš Hambálek | Články / Reporty | 18.04.2023
Nedělní koncert Girli byl oslavou feminismu, tolerance, LGBTQ+ a zářivých barev na vlasech. Skoro vyprodaný klub Bike_Jesus nabízel možnost propracovat se do první řady pro intimní kontakt s hlavní hrdinkou, nebo šanci dostat se na její sociální sítě.
První se mikrofonu chopil Louis III z jižního Londýna a zpěv byl po celou dobu jeho vystoupení jediný prvek, který neobstarával počítač. Louisovi to zpívalo, ale celek působil až nelidsky dokonale. Jeho hudba představuje mix RnB, hip hopu a popu, sedí jeho vlastní charakteristika „pop songs about mental health“. A písničky o duševním zdraví byly jedním z témat večera. Na mnohé výzvy, jestli se nám chce tančit, byla slabá odezva, ale když zpěvák zakončil větu slovem Girli, dav mohutně reagoval. Louis III se choval přátelsky, učil nás hláskovat m o o d, f u c k, na jeho poslední píseň už tancovali skoro všichni.
Když na podium vešla Girli, vlastním jménem Milly Toomey, nebylo pochyb o tom, kdo je hlavní hvězda. V doprovodu vokalistky a bubenice zahájila písní Has Been. Bicí dodávaly písničkám drsnější podobu, než jakou známe z nahrávek a vokály s vydatnou podporou publika působily jako malé hymny, viz Not That Girl, More Than a Friend nebo Imposter Syndrome. Zvuk byl povedený, snad jen v Girl I Met on the Internet nástroje přehlušovaly vokál.
Vrcholem koncertu byla písnička Hot Mess. Choreografie s vokalistkou, rap a hyperpop se potkávají ve feministickém manifestu, kde Girli rapuje, že přijela na skateboardu, je zpocená, a nemusí se přizpůsobovat mužské představě o tom, jak by žena měla vypadat a chovat se. Vše kondenzované v refrénu: „I'm messy as a boy. And I don't give a fuck.“ Na čem Girli ovšem velmi záleží, jsou fanoušci, s nimiž se neustále snažila komunikovat. Když vzpomínala, že Českou republiku naposledy navštívila na Prague Pride, dle odezvy nebyla jediná. Působila přirozeně a přístupně, což byla vzhledem k menšímu prostoru ideální kombinace. Když jí fanynka hodila na podium balonek chválící její outfit, řekla, že takovým způsobem ji ještě nikdo nebalil.
Podobné momenty Girli zlidšťovaly a dodávaly jejím písničkám váhu i autentičnost. Ať už jde o boj s muži, kteří se jí snažili řídit kariéru, aby jí následně z labelu vyhodili, pocity dysmorfie nebo o cestu k vlastní queer identitě. Převážně mladší publikum na všechno reagovalo velmi intenzivně. Nebyl to anonymní dav, ale komunita jednotná ve své odlišnosti. Navzájem se podporující a tancechtivá.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.