Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.04.2016
Do olomouckého Bounty Rock Café se sjíždějí jména - povětšinou z žánrového ranku bluesrockového - známější i méně známá. Mezi ty, i pro poučenější posluchače, obtížně zařaditelné by patrně patřil i Tim Mitchell se svým doprovodným bandem. To však nijak neubírá na kvalitách vystoupení. Chlápek od vedle, v tričku s Hendrixem a věčnou kšiltovkou na hlavě, srazil svým funkujícím ryhthm’n’blues takřka vyprodaný klub do kolen. A držel jej tam po dvě hodiny hracího času.
Celý večer se nesl ve znamení vysoce nadprůměrných muzikantských a pěveckých výkonů. Mitchell hned na začátek zarazil vysoko postaveným falzetem, aby v druhé části písně doslova skočil do sytého basu a této schopnosti pak do sytosti využil ve vtipném dialogu sama se sebou, kterýmž úvodní číslo koncertu zakončil. Po zbytek setu se exhibovalo spíše instrumentálně než vokálně. O kytarové party se Mitchell spravedlivě dělil s druhým kytaristou, u něhož dominovala silová (však to hned v začátcích koncertu odnesla struna) a přesná hra. Mitchell naproti němu, na přesnosti a dravosti neubíraje, přinášel do zvuku kapely barevnost, uvolněnost a hravost. Rytmika, zejména basa ovládaná hbitými prsty nenápadného brýlatého gentlemana v pozadí, byla přesným ztělesněním amorfního pojmu groove. Švih, drajv, odpich, hutný rytmus, začalo to klepáním nohou, pokračovalo sborovým pokyvováním hlavou a u několika jedinců končilo tancem pod pódiem. Tak to má vypadat a kapela si uvolněné atmosféry viditelně užívala. Vedle vlastních věcí se sahalo i do (hard)rockového zpěvníku - Led Zeppelin, Hendrix -, ale poněkud netradičně také k Lennymu Kravitzovi a Benu E. Kingovi (resp. Johnu Lennonovi), jehož Stand By Me rozbouřilo Bounty Rock Café více než lecjaký rockový vypalovák.
Tim Mitchell Band byli v Bounty Rock Café příjemným překvapením. Čtyřčlenná kapela předvedla razantní show, která dobře promíchala styly a hladce strhla publikum. Rodák z Oklahomy možná není tím nejhvězdnějším jménem, které kdy v Olomouci vystupovalo, přesto však byl jeho koncert trefou do černého a do historie Bounty Rock Café se zapíše na čelné pozice.
Tim Mitchell Band (usa)
9. 4. 2016 Bounty Rock Café, Olomouc
Foto © Zbyněk Zácha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.