Články / Reporty

Kam tenhle večírek pokračuje? (Get Dead)

Kam tenhle večírek pokračuje? (Get Dead)

Dita Koudelková | Články / Reporty | 07.05.2018

Kalifornská domovina, kde se děti rodí se skejtem na nohou v punkrockové garáži, je téměř genetickým vzorcem pro skvělou kapelu. Když se k tomu přidá závan sanfranciského pobřeží, Mekky umění a konvenční odlišnosti, vyjdou z toho Get Dead. Nálož pouličního rock’n’rollu znovu dorazila do Prahy.

Slunečný podvečer na kopci nás táhne k postávání před strahovskou Sedmičkou jak kočky na zápraží. Syčící grill šeptá cosi o vegeburgrech a hot dozích, až by jeden málem přeslechl: „Začíná první kapela!“ Zsa Zsa Gabor‘s zažínají uhlíky chytlavou sypačkou. Rakouská gruppe zasazuje rytmicky vcelku jednoduchý setlist, jehož základy se drží v kořenech punkového purismu, a obrostlý dávkou melodičnosti nasává velkou část povalečů k pódiu. Rozzlobené pecky Always Antifascist a Fuck the Media neskrytě vyzývají k rozpálení kotle, ale pro všechny je ještě příliš brzy, aby si vycrmdali pivo. Pokud vůbec, tak mimo Octoberfest by se akordeón neměl vytahovat před druhou ranní.

Z ulic, kde se umění tlačí v nákupních vozících mezi poklidnou barevností a odleskem vystřelených buchen, konečně přichází sanfranciská pětice Get Dead. Coby špína seškrábnutá z rohu, nyní vypulírovaná v prvotřídní punkrockovou smršť, sází do davu první ránu v podobě Dyin´ Is Thirsty Work. Chumel pod pódiem se okamžitě rozvíří jako sníh v těžítku. Sam King, který vypadá, jako by se před hodinou probudil venku pod kusem kartonu, se najednou promění v kazatele, s dlaněmi vzpínajícími se v roztřesené křeči a očima upřenýma na zaplivaný strop. „Welcome to Hell!“ A ozvěna ze skandujícího davu přeskakuje mezi pódiem jako gospelová rozprava. Od kytarové vyhrávky Cousin Marvin po nabroušené fláky Kerouac´s Teeth a The Process to celé pořád krásně zapáchá pouličním folkem. Jen aranže jsou od posledně zase o něco vydřenější do plnějšího, surového zvuku. „This song is about drinking, fighting, fucking and skateboarding. Na zdraví, motherfuckers!“

Stage je jen schod nad námi. O krok vpřed se můžeme vzít za ramena a do mikrofonu vyřvat „where do we call when whiskey´s gone“, o krok vzad už nekontrolovaně rotujeme ve víru těl. Jsme tak blízko, že zvuk nás fyzicky atakuje, jako by další kabel z pedálu vedl přímo k nám. Ikonická This One´s for Johnny by skoro dala uvěřit, že „we all are the same“. Samozřejmě že jsme. Většinou přesně do chvíle, než si kapela odpojí aparát a zapadne do backstage, Get Dead si však už s doznívající Leave a Message zavdávají s několika fans na baru. „Kam tenhle večírek pokračuje?“ vyzvídá Scott Powell, zatímco děkuje za koupi jejich mikiny. Do temnoty a tří dnů hanby, jen co bouchnou dveře na Újezd. Takže za půl druhou hodinu už se kapela i celé pokoncertní garde soukají do taxíku. Hlava Sama Kinga vedle nahýho zadku je poslední sbohem a šáteček.

Info

Get Dead (us) + Zsa Zsa Gabor‘s (at)
04. 05.2018 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace