Dita Koudelková | Články / Reporty | 07.05.2018
Kalifornská domovina, kde se děti rodí se skejtem na nohou v punkrockové garáži, je téměř genetickým vzorcem pro skvělou kapelu. Když se k tomu přidá závan sanfranciského pobřeží, Mekky umění a konvenční odlišnosti, vyjdou z toho Get Dead. Nálož pouličního rock’n’rollu znovu dorazila do Prahy.
Slunečný podvečer na kopci nás táhne k postávání před strahovskou Sedmičkou jak kočky na zápraží. Syčící grill šeptá cosi o vegeburgrech a hot dozích, až by jeden málem přeslechl: „Začíná první kapela!“ Zsa Zsa Gabor‘s zažínají uhlíky chytlavou sypačkou. Rakouská gruppe zasazuje rytmicky vcelku jednoduchý setlist, jehož základy se drží v kořenech punkového purismu, a obrostlý dávkou melodičnosti nasává velkou část povalečů k pódiu. Rozzlobené pecky Always Antifascist a Fuck the Media neskrytě vyzývají k rozpálení kotle, ale pro všechny je ještě příliš brzy, aby si vycrmdali pivo. Pokud vůbec, tak mimo Octoberfest by se akordeón neměl vytahovat před druhou ranní.
Z ulic, kde se umění tlačí v nákupních vozících mezi poklidnou barevností a odleskem vystřelených buchen, konečně přichází sanfranciská pětice Get Dead. Coby špína seškrábnutá z rohu, nyní vypulírovaná v prvotřídní punkrockovou smršť, sází do davu první ránu v podobě Dyin´ Is Thirsty Work. Chumel pod pódiem se okamžitě rozvíří jako sníh v těžítku. Sam King, který vypadá, jako by se před hodinou probudil venku pod kusem kartonu, se najednou promění v kazatele, s dlaněmi vzpínajícími se v roztřesené křeči a očima upřenýma na zaplivaný strop. „Welcome to Hell!“ A ozvěna ze skandujícího davu přeskakuje mezi pódiem jako gospelová rozprava. Od kytarové vyhrávky Cousin Marvin po nabroušené fláky Kerouac´s Teeth a The Process to celé pořád krásně zapáchá pouličním folkem. Jen aranže jsou od posledně zase o něco vydřenější do plnějšího, surového zvuku. „This song is about drinking, fighting, fucking and skateboarding. Na zdraví, motherfuckers!“
Stage je jen schod nad námi. O krok vpřed se můžeme vzít za ramena a do mikrofonu vyřvat „where do we call when whiskey´s gone“, o krok vzad už nekontrolovaně rotujeme ve víru těl. Jsme tak blízko, že zvuk nás fyzicky atakuje, jako by další kabel z pedálu vedl přímo k nám. Ikonická This One´s for Johnny by skoro dala uvěřit, že „we all are the same“. Samozřejmě že jsme. Většinou přesně do chvíle, než si kapela odpojí aparát a zapadne do backstage, Get Dead si však už s doznívající Leave a Message zavdávají s několika fans na baru. „Kam tenhle večírek pokračuje?“ vyzvídá Scott Powell, zatímco děkuje za koupi jejich mikiny. Do temnoty a tří dnů hanby, jen co bouchnou dveře na Újezd. Takže za půl druhou hodinu už se kapela i celé pokoncertní garde soukají do taxíku. Hlava Sama Kinga vedle nahýho zadku je poslední sbohem a šáteček.
Get Dead (us) + Zsa Zsa Gabor‘s (at)
04. 05.2018 007, Praha
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.