Články / Reporty

Kapela jako love brand (We Are Scientists)

Kapela jako love brand (We Are Scientists)

Veronika Wohlrabová | Články / Reporty | 01.06.2018

Dělat „jen“ dobrou hudbu nestačí. Nedílnou součástí úspěchu je to, jak se interpret prezentuje, a nemyslím tím ani tak politické názory nebo charitativní práci, ale chování vůči fanouškům. A newyorští indie rockeři We Are Scientists, kteří se v rámci turné k nové desce Megaplex vrátili po dvou letech do Prahy, by v tom mohli být mnohým kapelám inspirací.

Duo oslaví už za rok dvě dekády společného hraní, během nichž vydali sedm alb, což jim nebrání trávit čas před koncertem mezi lidmi. Ve smíchovském Futuru se s kapelou setkávám překvapivě hned u stánku s merchandisem. Za pultem stojí Chris Cain a Keith Murray jakoby nic a zrovna se ochotně ksichtí na selfíčko s fanynkami. Sami obstarávají prodej desek, kazet i triček. Rovnou vám je ochotně podepíší a prohodí nějaký ten vtípek.

Chvilku po desáté se klubem rozezní rozverná rock'n'rollová verze Blue Moon v podání The Marcels. Cain a Murray přitančí na stage a naváží první novinkou Your Light Has Changed z teprve před měsícem vydaného alba. Na rozdíl od předchozích desek, které se navzájem liší jen minimálně a spoléhají na kouzlo jednodušších kytarových riffů a místy až otravně zapamatovatelných refrénů, tu začala kapela více experimentovat a koketovat se syntezátory. Naživo s nimi ale nepracují, takže koncerty jsou mnohem rockovější než do power-popu laděné album Megaplex. Rockovější forma sedí i výraznějšímu z dvojice, Keithu Murraymu, který se vyžívá v řádění a psích kusech s kytarou při každé příležitosti, kdy zrovna nemusí zpívat.

Pestrý setlist doplňuje dvojice v pauzách o více či méně improvizované stand-upové vložky, při kterých si ze sebe navzájem utahují. Ať už je to kvůli účesům nebo Murrayho neskrývané zálibě v holčičích drincích, na kterou si Cain neodpustí upozornit. Jejich humor se odráží i v textech, které obsahují notnou dávku nadsázky. Ať už je to One In One Out („I fall in love at least once every night…“) s chytlavým refrénem nebo závěrečná Nobody Move, Nobody Get Hurt s přehnaně hranou zranitelností mužů vůči zrádným ženským intrikám.

fotogalerie z koncertu zde

Přídavkem jsou ještě tři kousky v nastoleném rychlejším tempu. Poslední Textbook si Murray střihne pod pódiem společně s fanoušky, zatímco Cain se stará o podívanou na stagi s Keithem Carnem za bicími. Lehce nadprůměrné, ale slušné desky vyvažují We Are Scientists rozvernými, perfektně odehranými koncerty. Ale co dělá kapelu výjimečnou, je přístup k fanouškům bez hvězdných manýr. Budete raději vzpomínat na bezchybně odehraný koncert, po kterém kapela okamžitě uteče pod štítem bodyguardů, nebo na ten, kde jste si mohli zazpívat s frontmanem a popovídat si s kapelou u piva?

Info

We Are Scientists (us)
24. 5. 2018 Futurum Music Bar, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace