Články / Reporty

Kdo je vůdcem karavany (Tinariwen)

Kdo je vůdcem karavany (Tinariwen)

Akana | Články / Reporty | 08.09.2024

Před dvaceti lety se stali senzací, která dalece přesáhla exkluzivní klub fanoušků world music, dnes se Tinariwen vracejí do Prahy jako nezpochybnitelní klasikové pouštního blues. Vyšlapali cestu k popularitě mnoha dalším žánrovým souputníkům i pokračovatelům, ale i když jsou někteří z nich dravější a modernější, výsadním postavením kapely, jejíž kořeny sahají až do roku 1979, to neotřáslo. Tinariwen přežili tuarežská povstání, uprchlické tábory i dlouholetý exil následující po politickém kolapsu Mali v letech 2012-2013, a zůstávají silní, aktivní a inspirativní. V parném zářijovém večeru v zaplněné Akropoli nebylo pochyb, kdo že je tu stále vůdcem karavany.

Pouštní blues neboli assouf, to je hrdost i pokora, vznešenost i smutek. Snad nikdo tyto vlastnosti neztělesňuje s takovou intenzitou a věrohodností jako Tinariwen. Na rozdíl od některých mladších kolegů vystupují stále v tradičním oblečení, takže už jen pohled na šest hudebníků zahalených v dlouhých pláštích, šálech a turbanech vzbuzuje přirozenou autoritu. S důstojným vystupováním jde však ruku v ruce i vřelost a vstřícnost, jen ne v podobě trapného podbízení se publiku. Tinariwen ho nemusejí roztleskávat, protože v jejich písních je tleskání pevnou součástí rytmického tepu. K vyvolání bouřlivé reakce sálu stačí Abdallahu Ag Alhousseynimu, jednomu ze zakládajících členů, střídmé, až rituálně působící gesto s koncem šálu v natažené ruce. Další pamětník počátků kapely, Alhassane Ag Touhami rozněcuje diváky vláčnými tanečními kreacemi, a i ty jsou stejně zdrženlivé jako nenucené, daleko od servilního šaškování.

Výrazu kytarová kapela dávají Tinariwen úplně jiný rozměr. V jednu chvíli na pódiu kvílí a cvrliká i pět nástrojů najednou a jako nerozborné spřežení vytváří plný, a přece vzdušný sound, v němž si kytary nijak nepřekážejí. Podobně jako ve zpěvu si jednotliví hudebníci pravidelně předávají štafetu i v instrumentálních sólech a vyhrávkách, zatímco zbytek party se věnuje vyšívání rytmických vzorů, pevně svázaných s perkusemi. Ty zůstávají tradiční, akustické, rockovou bicí soupravu Tinariwen k údernému beatu nepotřebují. Všichni jsou soustředěně napojeni jeden na druhého, a přitom rozdávají laškovné úsměvy a hrají, jako když dýchají, v rytmu velbloudího kroku.

Repertoár překvapivě opominul poslední řadové album Amatssou, naopak hojně se hrály kusy z desek neznámé, tudíž pravděpodobně zcela nové. Hned na úvod zazněla melancholická, naší představě o blues velmi blízká píseň Azawad, jejíž text je výzvou k revoluci a kterou skupina vydala coby singl letos v květnu. Bouře nadšení ovšem vyvolávaly především starší písně, které publikum identifikovalo během prvních kytarových tónů: Amassakoul ‘n‘ Ténéré z průlomového alba Amassakoul, Toumast Tincha, Tiwàyyen jako strhující finále základní části nebo stejně euforické vyvrcholení přídavku v podobě písní Sastanàqqàm a Chaghaybou. Ano, Tinariwen mají už dávno i své hity, fanoušci je dobře znají a nejednou je v jazyce tamašek dokonce zpívají s kapelou.

Palác Akropolis není extra velký prostor a Tinariwen už mnohokrát hráli před podstatně velkolepějším auditoriem, viz třeba loňské Glastonbury. Přesto jsem přesvědčený, že odezva, jaké se jim tu dostalo, se svou intenzitou a srdečností vyrovná ovacím tisíců, a koncentrací emocí je i překoná. A potomci saharských kočovníků, kteří se nikoli z vlastní vůle stali kočovníky globálními, to zcela jistě pocítili a ocenili.

Info

Tinariwen (ml)
5. 9. 2024 Palác Akropolis, Praha

foto © Soňa Pokorná

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Siluety v propasti (Macocha & Co.)

Marek Hadrbolec 16.09.2024

Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.

Priestor vypĺňa prázdno (Festival Priestor 2024)

Mimi Filova 12.09.2024

Samotná cesta na miesto činu, iba na skok z autobusovej stanice, ktorá je súčasťou skanzenu rozpadávajúcich sa slovenských staníc, predpovedá festival...

(v)lomený zen (Lofofora Lom)

Jiří Přivřel 12.09.2024

Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.

Drásající vzpomínka na Senyawu (Senyawa-X)

Václav Valtr 10.09.2024

Očekávání bylo poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla eso v rukávu.

Epická slavnost na Bojišti (Battlefield Rituals)

Václav Valtr 09.09.2024

Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a…

Čtyři dekády neslábnoucího chaosu (Mayhem)

Dantez 08.09.2024

Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.

Experimenty v času a prostoru (Moody Moon Noize 2024)

Filip Peloušek 04.09.2024

Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.

S detskou radosťou (PJ Harvey)

Michal Berec 25.08.2024

Vystupujúc na zastávke Zitadelle berlínskeho U-Bahnu si všímam chlapíka, ktorý otvára fľašu piva o automat na lístky.

Prach, slzy a odposlechnuté konverzace (Sziget 2024)

Kristina Kratochvilová 16.08.2024

Název nevymysleli marketéři, ale návštěvníci, v komentářích na sociálních sítích se objevoval tak často, až ho organizátoři přijali za svůj.

Kick 'em in the teeth! (Brutal Assault 2024)

Abbé, waghiss666 11.08.2024

Došlo i na speciální sety, nejpodivnější booking v historii festivalu a Apaččin odkaz. Směle do finále!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace