Články / Reporty

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 05.10.2019

Těším se, fakt moc, už několik týdnů a netuším, že bych neměla. V hlavě mi jedou melodie a texty Das Erste Mal, Do The Bambi i provařené I Love You, Oh No. Je čtvrtek, podzim zasadil zásadní úder, vracím se vymrzlá a zmoklá z práce, plním mateřské i kuchařské povinnosti, pod proudem horké vody smývám ženu-matku a vracím se o patnáct, dvacet let nazpět. Do doby, kdy jsem Stereo Total sjížděla stejně často jako Jacquese Brela, Serge Gainsbourga nebo Astrud Gilberto a vůbec byla posedlá černobílou, retrem a šedesátkovou estetikou.

Les je plný, což se dalo čekat vzhledem k tomu, že berlínské legendární duo Françoise Cactus a Brezela Göringa tu naposledy vystoupilo před dlouhými dvanácti lety. Skvělá informace při vědomí toho, že dnes v Praze probíhá Lunchmeat Festival a koncert New Order. Nechybí ani část Nauzea Orchestra, kteří se ve svých začátcích Stereo Total inspirovali, v průběhu včera pak rychle pochopím, proč se později přiklonili k úchyláckým kanadským experimentátorům Les Georges Leningrad.

Pisse zní jako další postradatelná německá punková kapela, která si myslí, že stačí hrát hrozně rychle, hodně tlačit na pilu a vzít si na stage theremin. Ne že by hráli špatně, ale kdo chce, aby poznávacím znamením byla zaměnitelnost. Nejzajímavější na tom celém jsou obaly jejich desek, kde si pohrávají s banánovou estetikou trochu jinak než Andy Warhol.

Nejhorší zážitky z koncertů jsou ty, kdy se těšíte až moc. Očekávání jako zabiják. Kdy už se to naučím, táhne mi hlavou, když se ne a ne napojit. Sakra, co se děje, drinky proběhly, dětinská jsem na svůj věk vrchovatě, ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total. Spíš jako jejich laciný revival. Jako Váha to mám těžký se vším, i s tím feminismem, hlásím se k němu, všude propaguji Branky, body, kokoti s Terezou Dočkalovou, na druhou stranu jsem i estét a ta ženská, co se na pódiu vydává za Cactus, ta není sexy a ten hlas se jejímu taky nepodobá. Ani preclík na tom není o moc líp, chlapi po padesátce vypadají v kšiltovce a ultrabarevném oblečení přirozeně málokdy. Kurva, už jste zestárli, proč vám to nikdo neřekl. Možná by pomohly ty masky, co nosili Les Georges Leningrad, a už vím, že budu muset být hnusná, což nenávidím ze všeho nejvíc. Kolotočovej kolovrátek hadr. Hravost, roztomilost a infantilita typická jak pro jejich původní tvorbu, tak povedené covery, kterých nahráli bezpočet působí v kombinaci s tím, co vidím na pódiu, neskutečně smutně.

Zavřu oči a aspoň na jednu píseň si zkouším zatančit, představuju si lesní mýtinku, po které zlehka kráčí koloušek Bambi, Preclík a Cactus si ho vedou na vodítku tak, jako si kdysi vodili mě. Ta doba už je ale pryč a Stereo Total promeškali důstojný odchod ze scény.

Info

Stereo Total (de) + Pisse (de)
3. 10. 2019 Café V lese, Praha

foto: Dita Vollmond

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace