Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.06.2019
Před nějakou dobou jsem četl report z jednoho amerického koncertu Dropkick Murphys. Bylo na portálu orientovaném na punk rock a právě ústup od tohoto stylu a podbízení se davu byl kapele vyčítán. Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.
Přivezla ho londýnská oi! sebranka Booze & Glory, která svou ráznou čtyřicetiminutovkou řádně probrala horkem unavené publikum. Živelná kapela, která svým pohybem řádně zatápěla osvětlovačům, přivezla klasický melodický punk britského střihu, včetně typických kytarových harmonií a nápaditých vícehlasů. A, světe div se, bylo to i slyšet, ačkoli zvuk výrazně poznamenalo nepříjemné echo a ostrý, plechový dozvuk hokejové haly.
Dropkick Murphys hráli v sousední Malé sportovní hale před rokem. Tehdy tvořila páteř setlistu aktuální deska 11 Short Stories of Pain and Glory, letos se spíše vzpomínalo a připomínalo třiadvacet let kapely na scéně. Hrálo se tak napříč všemi deskami a spokojena musela být jak ona folkověji zaměřená část fanoušků, čekající na relativně nové věci Rose Tattoo či First Class Loser, tak ta divočejší, punková, kterou při peckách typu Citizen C.I.A. či Worker‘s Song nemusel nikdo pobízet k circle pitu. Vedle obměněného setu se změnilo i pojetí celé show. Loni Ken Casey ještě svíral baskytaru a první pěvecká linie patřila většinou Alu Barrovi, nyní se o vokální party dělili mnohem víc, místy dokonce Casey dominoval. Dojmu z výkonu skupiny to nijak nevadí, pořád jsou to „staří dobří“ Murphys a – pankáči prominou – jsou na vrcholu.
Točí silná alba a jejich koncerty mají nenapodobitelnou atmosféru, která přináší dojem přátelského popíjení v irské hospodě i do tak suchých a nudných míst, jako je holešovický hokejový stánek. Slovy oblíbené, toho večera téměř závěrečné sborové halekačky (následoval ještě cover Dirty Deeds Done Dirt Cheap od AC/DC): Nevíme, kdy se znovu potkáme, ale není to sbohem, nýbrž nashledanou. S takovým pocitem se z koncertu, který nabíjel atmosférou, odchází sakra příjemně.
Dropkick Murphys (us) + Booze & Glory (uk)
11. 6. 2019 Tipsport Arena, Praha
foto © Security BSB Professional Service
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.