Komiks za louží: Nepřátelé státu a nejrůznější divá zvěř

DARK REIGN: THE UNDERSIDE
Norman Osborn je magor.

Magor s rozdvojenou osobností a sociopatickými sklony, který se díky administrativním chybám dostal až do vedení Státní bezpečnosti USA. Mediální mašinérie a přesně zacílená propaganda dokáží udělat z Marka Zuckerberga milovníka soukromí a z Idi Amina lidumila – chcete změnit šílence, který se převlékal za zelenou obludu a shazoval blondýnky z mostu, na ideálního ochránce Ameriky a všeho, co je jí svaté? Dejte jim dva dny.

Slunce. Měsíc. Slunce. Prší. Měsíc. Dva dny uplynuly. Administrativa chrlí propagandistický škvár a loví superhrdiny, Norman pilně polyká pilulku za pilulkou a občas si povídá se zrcadlem. Svět se v prdel obrací. Enter Zodiac.

Vizuál: Dobře padnoucí oblek a pytel přes hlavu.

Duše: Psychotik první třídy.

Umučit stovku Osbornových vojáků k smrti je solidní způsob, jak na sebe upoutat pozornost – zvlášť když mu chcete nakopat prdel za to, jak se pokrytecky schovává za masku vyrovnaného, dobromyslného patriota. Zodiac má rád fér jednání a přetvařující se Osborn ve večerních zprávách mu způsobí žaludeční vředy. Game on.

Pamatujete si na Enemy of the State? Špionážní akční thriller s (kdysi) frenetickým střihem? Will Smith a Gene Hackman hrají, Tony Scott režíruje? Přeneste do vesmíru Marvel. Dosaďte si za Willa Smithe Heatha Ledgera hrajícího Jokera a za Gene Hackmana Tommyho Lee Jonese jako psychopatického control freaka. Dupněte na pedál a přidejte na chaosu.

I Marvel Comics mají občas koule. Zvlášť, když se jejich editoři rozhodnou zaměstnat Nathana Foxe – jednoho z nejtalentovanějších a nejosobitějších kreslířů poslední dekády. Fox kombinuje hyperkinetickou energii ranného Paula Popea se smyslem pro detail ne nepodobný Geoffu Darrowovi a vzniklé strany obvykle stojí za zvětšení na celou stěnu pokoje. Jeho hravá linka má agresivní náboj a tvůrci velké části mainstreamových komiksů jsou z ní vyděšení – všechno vypadá JINAK, než je obvyklé, víc zdeformovaně, víc hyperrealisticky. Zásluhu na tom, jak skvěle Zodiac působí, má taky scénárista Joe Casey, který se v poslední době s velkými vydavatelstvími nemazlí a dělá si, co se mu zachce. Zodiac je brilantní antihrdina – agent chaosu, tarotový blázen, který na pomyslnou propast vyplazuje jazyk s touhou dát jí francouzák.

Dark Reign: Zodiac je součástí trade paperbacku Dark Reign: Underside. Můžete si ho objednat na Amazonu, ale doporučuju raději použít menší e-shop.

Nasrat na korporace.

SWEET TOOTH: OUT OF THE WOODS
Jeff Lemire si zvolna vyšlapává cestu mezi komiksovou špičku. Když před pěti lety získal cenu Xeric Award, pomohlo mu to ke grantu na vydaní své prvotiny (blátivého, sociálně kritického dramatu Lost Dogs) a k získání kontraktu s Top Shelf Comics (jedno z nejvýraznějších alternativních komiksových vydavatelství ve Státech). Essex County, Lemireova prvotina vydaná Top Shelf, strhla lavinu chvály ze strany kritiků i nečekaný zájem čtenářů. Příběhy několika obyvatel malého kanadského městečka, jejichž cesty se dříve nebo později musí protnout, by byly výborné i jako samostatné scénáře, ale v kombinaci s Lemirovou pedantsky rozmáchlou, vypilovanou černobílou perokresbou ční nad valnou většinou alternativní produkce posledních let.

Toho si byli dobře vědomi lidé ve vedení Vertigo Comics, odnože DC Comics specializující se na skloubení alternativy a mainstreamu, kteří nabídli Lemireovi práci na několika projektech. První z nich, The Nobody, přenášející H. G. Wellsovu novelu The Invisible Man do zapadlého amerického města, zapůsobil jen lehce nadprůměrně – tradičně skvělá kresba tentokrát zastínila procítěný, avšak trochu těžkopádný příběh. Vertigo se ale nevyděsilo a oznámilo, že Jeff Lemire pracuje na sérii nazvané Sweet Tooth, a takřka souběžně s tím se Jeffu Lemireovi narodil syn jménem Gus.

Hlavním protagonistou komiksu Sweet Tooth je prepubertální chlapec Gus. Věří v Boha a žije v lese se svým pološíleným otcem. Gus má parohy a o světě mimo les toho moc neví. Otec mu tvrdí, že nesmí ven, protože tam žijí démoni a hříšníci, a Gus nemá důvod mu nevěřit. Tragická událost ale otevře cestu poznání a pokud chce Gus přežít, musí za hranice, které jeho otec vytyčil. Ven z lesů. Bláto, vítr a pusté pláně lemující cestu mladého chlapce a jeho tajemného společníka Jepperda (kterého by ve filmové verzi velmi pravděpodobně hrál Clint Eastwood) jsou zřetelně ovlivněny brilantní poetikou Cormacka McCarthyho, specificky pak Pulitzerovou cenou ověnčenou The Road. Svět „venku“ je jako nepovedená plastická operace opilého chirurga – vše je na svém místě, jen nepřirozeně prázdné, zkreslené a promáčknuté. Nákaza vyhubila velkou část populace a je na Jepperdovi, aby Guse zavedl do bezpečí.

Sweet Tooth je atmosférický komiks. Lemire se panel po panelu stává mistrem svého řemesla a nebojí se jít naproti tomu, co mu očividně svědčí. Minimalistické dialogy odhalují charaktery v lehce meditativním tempu, které zrychlí do majestátního cvalu jen tehdy, dojde-li na výrazně dramatické scény: nervy drásající moment s prostitutkami a jejich pasáky ve vyrabovaném motelu nebo setkání s neznámými fanatiky. Delikátně hrubá kresba zrychluje Jepperdův souboj s členy podivného kultu do krutého, trhavého tance, ale nebojí se několik stran poté pohladit duši poetickou scénou zvolna začínající bouře.

Téma otec/syn, kterého se Lemire pevně drží, svádí ke kopírování slavných postapokalyptických opusů nebo zabřednutí do klišovité kaše. Místo toho přináší poeticky brutální příběh o zachování nevinnosti v rozbořeném světě, který má potenciál rozvinout se do unikátní futuristické vize o rodině, přátelství a odpuštění.

Vertigo Comics tradičně prodává první paperback za velmi přístupných $9,99.

ASTERIOS POLYP
Asterios Polyp je modernistická grafická novela, oscilující mezi satirickou komedií a pojednáním o estetice. Její autor David Mazzucchelli se zřetelně zhlédnul ve struktuře Homérovy Odyssey a vytvořil bravurní umělecké dílo, jenž využívá styl jako obsah a obsah jako styl. Asterios Polyp, architekt, který nikdy nic nepostavil, trpí porozvodovou depresí. Po něčekaném zpopelnění svého bytu se vydává na cestu, která mu dá šanci proměnit svůj život. Cestu, díky které možná neskončí naložený v laciném chlastu a špinavých hadrech.

Asterios Polyp je cestovním deníkem z bahna každodenní úzkosti. Nebojí se ukázat hlavní postavu jako člověka, který místo lásky a empatie rozdává jen chlad a sebestřednost, ale zároveň ho neshazuje na úroveň kýčovitého antihrdiny. Asteriův egocentrismus je místy úsměvný a jindy hrubý – připomíná hluboko zasuté dualistické myšlení, které se odráží i ve formě, v jaké je zpodobněna Asteriova hlava: dvě totožné, uprostřed oddělené části jako by urputně chtěly, ale nemohly srůst (metafora pokusu o holistické přiblížení?).

Využití tvarů a tří primárních barev – purpurové, azurové a žluté – je pečlivě promyšleným tahem a přidávají knize na vyzrálosti. Barva jako symbol doby nebo stavu vědomí se mísí s pečlivě zvolenými kresebními styly: každá postava je stvořena stylem, vystihujícím její charakter s výraznou výpovědní hodnotou. Asteriova omezenost a tendence přehlížet druhé je symbolizována jeho extrémně zúženým pohledem, jeho strohost se odráží v ostrých úhlech vlastního těla. Asteriova žena Hana je proti tomu zosobněním jemného, pečlivě štíhlého zakulacení, jež jde ruku v ruce s její empatickou povahou. Nejkrásnější a až transcendentální momenty nastávají při promísení tvarů a barev, k nimž dochází v pozdějších částech knihy. Formálně hravé, delikátně promyšlené scény protínání životních drah vytvářejí esteticky brilantní a emotivně vyzrálé ohňostroje pocitů a myšlenek.

Scénář Asteria Polypa mnohdy připomíná vrcholná díla Woodyho Allena. Mazzucchelli se nebojí nechat své postavy konverzovat o umění, náboženství, architektuře a spiritualitě a zároveň je ponechává živými, fascinujícími charaktery. Vtipná, moudrá žena Asteriova nového zaměstnavatele ostře kontrastuje s novým šéfem Asteriovy ženy, newyorským slizkým rádobyumělcem; podobně je Asteriova přehlíživost vyvažována Haninou vnímavostí. Číst Asteria Polypa je unikátní zážitek – Mazzucchelli vědomě zanechává stopy, které nabírají nových významů s každým dalším čtením, a připravuje tak čtenářům hru, která může být jak frustrující, tak zábavná; bod zlomu dlí ve čtenářově ochotě používat mozek. Autorská sebejistota, evidentní v celém díle, se silně odráží ve schopnosti shodit intelektuální okamžik použítím ironie nebo absurdna.

David Mazzucchelli odmítá cokoliv vysvětlovat či se vůbec o svém díle bavit a nechává jej mluvit samo za sebe. Jeho pouť, která začala dnes opěvovanými komiksy jako Batman: Year One nebo Daredevil: Born Again (oba napsány Frankem Millerem), ho neomylně zavedla do ateliéru výsostných komiksových inovátorů, jakými jsou například Will Eisner, Jim Steranko, Jack Kirby nebo zmíněný Miller. Zenová jednoduchost, které Asterios Polyp dosahuje, formuje mnohovrstevný zážitek, nabývající nové formy s každým dalším pohledem.

Cormack McCarthy, dark reign, David Mazzucchelli, frank miller, Jeff Lemire, Joe Casey, Marvel, nathan fox, Vertigo Comics