Jiří Mališ | Články / Reporty | 16.10.2017
Norská invaze pokračovala v kodaňském Ideal Baru melancholickým indie popem Anny of the North. Během hodinového zpoždění stihlo obecenstvo vydýchat všechen vzduch a když se sympatické trio vynořilo ze zákulisí, zapotili jsme se už během uvítacího potlesku.
Set načal singl Oslo, který jasně ukázal, že ačkoliv před měsícem vydané album Lovers je hlavně o táhlých, synthpopových melodiích, naživo se o žádné umíráčky nejedná. Frontmanka Anna Lotterudová sice píše texty jako stydlivá slečna se zlomeným srdcem, ale na pódiu z ní ostýchavost opadla a tančila jak jí to omezený prostor dovolil. Repertoár kapely je zatím úzký, ale to vyhovovalo publiku, které znalo většinu skladeb a do rytmu se nejen vlnili, ale bylo slyšet i pozpěvování. Charisma Lotterudové bylo cítit až v zadních řádách a i slabší track Money dokázala přeměnit v popovou taneční skladbu. Během koncertu zvládla navazovat oční kontakt s diváky po celé délce pódia a při závěrečných tónech skladby Lovers si dokonce zatančila v publiku.
Zbytek kapely byl v pozadí, a ačkoliv se před třemi lety prezentovali jako duo, momentálně jsou všechny reflektory namířeny pouze na Lotterudovou. Její bubeník a kytarista/klávesista se starají o oživování retro melodií a nejlépe se jim to povedlo v písní Feels, jež mi zní v hlavě ještě teď. Závěr poměrně krátkého, padesátiminutového setu vyplnily starší skladby. Na tempu nejdříve přidala The Dreamer, následující Sway roztančila celý bar a obecenstvo připravila na závěrečnou Fire. Nejvýbušnější skladba dosavadní tvorby byla skvělou tečkou za znamenitým koncertem.
Fronta na merch byla hodinová, Lotterudová si na každého našla alespoň dvě minuty povídání, objímání a společných fotek. Slova o doposud nejlepším koncertu letošního turné byla uvěřitelná, vyprodat první vystoupení v nové zemi je úspěch. Věrná fanouškovská základna je v Kodani založena.
Anna of the North (no)
13. 10. 2017, Vega - Ideal Bar, Kodaň
foto: Jacob Dinesen
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.