Jiří Mališ | Články / Reporty | 16.10.2017
Norská invaze pokračovala v kodaňském Ideal Baru melancholickým indie popem Anny of the North. Během hodinového zpoždění stihlo obecenstvo vydýchat všechen vzduch a když se sympatické trio vynořilo ze zákulisí, zapotili jsme se už během uvítacího potlesku.
Set načal singl Oslo, který jasně ukázal, že ačkoliv před měsícem vydané album Lovers je hlavně o táhlých, synthpopových melodiích, naživo se o žádné umíráčky nejedná. Frontmanka Anna Lotterudová sice píše texty jako stydlivá slečna se zlomeným srdcem, ale na pódiu z ní ostýchavost opadla a tančila jak jí to omezený prostor dovolil. Repertoár kapely je zatím úzký, ale to vyhovovalo publiku, které znalo většinu skladeb a do rytmu se nejen vlnili, ale bylo slyšet i pozpěvování. Charisma Lotterudové bylo cítit až v zadních řádách a i slabší track Money dokázala přeměnit v popovou taneční skladbu. Během koncertu zvládla navazovat oční kontakt s diváky po celé délce pódia a při závěrečných tónech skladby Lovers si dokonce zatančila v publiku.
Zbytek kapely byl v pozadí, a ačkoliv se před třemi lety prezentovali jako duo, momentálně jsou všechny reflektory namířeny pouze na Lotterudovou. Její bubeník a kytarista/klávesista se starají o oživování retro melodií a nejlépe se jim to povedlo v písní Feels, jež mi zní v hlavě ještě teď. Závěr poměrně krátkého, padesátiminutového setu vyplnily starší skladby. Na tempu nejdříve přidala The Dreamer, následující Sway roztančila celý bar a obecenstvo připravila na závěrečnou Fire. Nejvýbušnější skladba dosavadní tvorby byla skvělou tečkou za znamenitým koncertem.
Fronta na merch byla hodinová, Lotterudová si na každého našla alespoň dvě minuty povídání, objímání a společných fotek. Slova o doposud nejlepším koncertu letošního turné byla uvěřitelná, vyprodat první vystoupení v nové zemi je úspěch. Věrná fanouškovská základna je v Kodani založena.
Anna of the North (no)
13. 10. 2017, Vega - Ideal Bar, Kodaň
foto: Jacob Dinesen
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.