Články / Reporty

Kovbojské večírky jindy

Kovbojské večírky jindy

Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 27.03.2017

Nemusí být tma, aby bylo temno. A (hlavně) naopak. Dobeška a The Black Heart Procession jako evidentní kult, hojení ran plus další fráze. Bless their ever loving hearts! Devatenáct let, pěkná doba. Jejich debut je v pozici nepatrně staršího spolužáka, co do všeho kecá, ale nic vlastně nezažil. A další fráze.

Pojďme si ujasnit pojmy: na Dobešce to byla spíše tma než temno, i když vím, že je to jen otázka kontextu. Ani bych nedoufala, že mě ty ucourané pohřební písně zastihnou v lepší než špatné náladě, že mě usvědčí z rozšířených zornic, že mě nakonec nedonutí si ve vlaku zpívat In the valley where I come from / Everybody watches the blood run / No one will lend you a knife or a gun. Ráda bych psala o tom, jak to vypadalo na pódiu, jak to komu slušelo, ale neudělám to. Tentokrát se nemůžu vymlouvat na účes Pavla Turka, tentokrát je to spíše záležitost vlastní lhostejnosti a pasivity, ale stejně – vnímat Black Heart očima je strašlivě zbytečné. Kovbojské večírky jindy.

Obdiv všem těm malým a trpělivým, co zručně a přesně pracují do úpadu. Tentokrát kolem skutečně nebyli žádní hipsteři s andělskýma hlavama, moc dobrý postřeh. Jiná scéna. V hudbě i životě mě přitahuje divnost, prosímpěkně, stejně jako lehký kýč. The Black Heart Procession nepřekvapivě zapadají, sedí. Trýznivý vokál Pala Jenkinse se vždy trefuje do správných míst, unylost je životním stylem. Přesto nebyly slzy, přesto nebyly zimomriavky, spíše letmé úsměvy. Všechno bylo odehráno dokonale, což potěšilo, ale dojetí zůstalo někde u Pardubic.

Heart Without a Home? Tolik roztomilého patosu, tolik rozlitých panáků a přilepených podrážek. The Winter My Heart Froze měla teda sílu, to se musí nechat – allegro agitato! Se Stitched to My Heart jsme se blížili k vrcholu, deprese se ale z pódia nestihla přelít dál, dříve přišlo pomalé a intenzivní tonutí ve Square Heart. Dál? Po desce tři přídavky a tečka. Cry for Love je jednou z mála životních jistot. Ale nač se zdržovat; navzájem jsme si potřásli pravicemi, ocenili kapelní angažovanost a vykročili. Mění se jména, zůstává pocit. Jenže jaký?

Info

The Black Heart Procession (us)
24. 3. 2017, Dobeška, Praha

foto © Kristýna Petržíková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace