Kroke: Ti, před nimiž smeká Spielberg, Gabriel i Lynch

Po staletí chodili od města k městu klezmeři, nájemní muzikanti hrající na svatbách i pohřbech. Světská hudba z oblasti východní Evropy se díky imigrantům dostala přes oceán, kde se ve 20. letech minulého století promísila s americkým jazzem. Druhá světová válka klezmer téměř zahubila: nahrávek se nezachovalo mnoho a oživení žánru byla téměř detektivní práce, do které se pustili během 70. let právě v USA. Revivalu pomohli pamětníci i nová krev a výborní muzikanti Klezmatics, Brave Old World nebo David Krakauer pinkli pomyslný klezmerový míček zpět na Starý kontinent.

Někdy v roce 1992 začali v ulicích krakovské čtvrti Kaziměř hrát tři spolužáci hudební akademie, houslista Tomasz Kukurba, akordeonista Jerzy Bawol a basista Tomasz Lato. Prostý název Kroke, v překladu z jidiš Krakov, svědčil o pevném sepětí s židovskou tradicí i městem samotným. Oproti jiným klezmerovým kapelám však neměli klarinet, ani nezpívali, a není proto divu, že se žánrovým zařazením zacházeli vždy opatrně. Kaziměř si pro busking nevybrali náhodně. Do 19. století byla autonomním židovským městem, šestisetletou historii jednoho z nejdůležitějších center židovské kultury v Evropě utnula až válka.

Roku 1993 natočili Kroke na vlastní náklady první stejnojmennou kazetu. Krakov žil toho jara natáčením budoucího oscarového trháku Stevena Spielberga, Schindlerova seznamu. Vznik byl pro štáb emocionálně vyčerpávající, proto se režisérova žena Kate snažila najít rozptýlení. Jednou jí při večeři zaujala trojice muzikantů hrající strávníkům, na příští návštěvu už dotáhla i manžela. Ten byl z objevu Kroke nadšen a ihned je pozval do Jeruzaléma na setkání Schindlerových přeživších.

A to nebylo vše. Spielberg nelenil a poslal demokazetu Kroke Peteru Gabrielovi, který roku 1997 pozval trio na slavný festival Womad, kam už dorazili s první studiovou nahrávkou Trio (1996). Setkání s Gabrielem vedlo k nahrávací session ve studiích Real World, později Gabriel k radosti kapely použil záznam na soundtracku Long Walk Home: Music from the Rabbit-Proof Fence. Poté zamířili Kroke nazpět do studia, aby ještě ten samý rok natočili druhé album Eden a pomalu se tím odpoutali od převzatých melodií. Tradiční klezmerové postupy kombinovali se současnou hudbou a sefardskými i arabskými rytmy, což se naplno projevilo na The Sounds of the Vanishing World (1999), první převážně autorské desce.

Jak vzpomínali v rozhovoru s Jiřím Moravčíkem, když jim v létě roku 2001 vrazil do šatny britský houslový virtuóz Nigel Kennedy, trochu nevybíravě odmítli jeho žádost o společný pokoncertní jam. Netušili, o koho se jedná, jen odvětili, že pokud o to stojí, ať přijede do Krakova. Překvapený Kennedy opravdu přijel: ze spolupráce vzešla deska East Meets East (2003), nabitá klasikami jako Ederlezi, Jovano Jovanke či Ajde Jano (dokonce s hostující zpěvačkou Natachou Atlas). Nahrávka byla nominována na ocenění BBC Radia 3 v kategorii World Music a Kroke s Kennedym obrazili několik evropských festivalů, včetně návratu na Womad. Během následujícího hektického období ještě vydali Ten Pieces to Save the World, melodické album se zvláštní atmosférou, které se vyšvihlo na stříbrnou příčku evropské žebříčku world music. O rok později rozšířili diskografii živou nahrávkou Quartet-Live at Home a do party přibrali bubeníka Tomasze Grochota. Na albu Spiewam Zycie pak navázali spolupráci s polskou zpěvačkou Edytou Geppert. Nahrávka získala zlatou desku, Kroke navíc paralelně rozjeli symfonický projekt Kroke Symfonicznie. Svět filmu se jim znovu otevřel roku 2006, kdy ve filmu Inland Empire použil jejich skladbu The Secrets of the Life Tree David Lynch. K patnáctiletému výročí si kapela nadělila další, Orientem značně ovlivněnou studiovku Seventh Trip.

Před pěti lety obrátili na cestu intimních vystoupení. Začali upouštět od bicích, na povrch se opět vydraly původní aškenázské a balkánské rytmy a návrat ke kořenům byl zpečetěn albem Out of Sight. Poslední léta vyplňují Kroke širokou škálou spoluprací, od norského tria Tindra přes vydání desky řeckých písní Avra se zpěvačkou Majou Sikorowskou po prozatím poslední desku Feelharmony s doprovodem orchestru Sinfonietta Cracovia i polské zpěvačky Anny Marie Jopek, která s nimi vystoupí v rámci letošních Colours of Ostrava. Třiadvacet let však tvoří jádro jejich hry improvizace a nepřetržité hledání něčeho nového nejen v hudbě, ale i v sobě samých.