Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile. Celé to na první pohled působí jako pubertální vesnická parodie na black metal. Ale stačí chvíle poslechu a je jasné, že američtí Devil Master jsou mnohem víc. Blackened-punkový arsenál drží v malíčku, a tak mají při hraní dost času na to udělat si ze sebe trochu srandu. A početný kotel tancující v loužích rozlitého piva jim to baští i s navijákem.
Kapela sice vzezřením čerpá z éry levných blackmetalových kostýmů po vzoru Masters Hammer, z beden ale velmi hlasitě dští aktuální a precizní mix metalové intenzity a punkové drzosti. V některých momentech je to možná až příliš jednoduché „umca umca“, mnohem častěji jsou ale Devil Master do puntíku promyšlená zábava obnášející velký kus muzikantské práce.
Zvládnout všechny překotné vyhrávky a spěchající skladby je o to těžší, že se po strunách neustále sápou nadšené prsty z prvních řad. Stačí se ale zamračit zpod bílé barvy na obličeji nebo máchnout pláštěm a služebníci ďábla pod pódiem couvají o krok zpět. Ti odvážnější skáčou, plavou po ostatních a končí v překvapených zadních liniích.
Jestli Devil Master Kabinet Múz rozpálili, předchozí Dödsrit přišpendlili na místě, do plného sálu se jako vichřice opíral intenzivní zvuk. Obzvlášť v momentech, kdy se kakofonie black metalu a crustu rozezněla naplno, byla hudba tak nahlas, že zahltila mozek a překryla ostatní smysly. A všechno se na necelou hodinu ocitlo v centru temného švédského blizardu.
Dödsrit se opírají pouze o svou hudbu. Nemají kostýmy ani speciální efekty, jenom jednoduché modré světlo, řetězce kytarových riffů a mrazivé skřeky. To, co zní na precizních nahrávkách naprosto výborně, živě fungovalo jen z části. Na vině mohlo být crustově naladěné publikum mírně ohrnující nos nad heavymetalovými melodiemi nebo skutečnost, že to v několika partech Dödsrit stoprocentně neladilo.
Večer otevírali klíčníci Ara, vzpomínka na ně ale rychle bledne. Hlasitý zvuk byl v úvodu snad ještě víc ohlušující a skrz jeho stěny nevycházelo z Ara nic, co by se uchytilo v mozkových závitech. Kapela jako by sama nevěděla, jak se ke své tvorbě postavit. A tak přešlapovala na křižovatce temných subžánrů a tápala ve zvukové vánici.
Když odbíjí půlnoc, sedí na trůnu večera s roztékajícím se corpsepaintem a propocenýmí pláštíky Devil Master. Drzost a nadsázka spojené s hbitými prsty na strunách jsou tím nejlepším, co Kabinet ten večer potkalo. A nic na tom nemění ani pivem zmáčené oblečení a jistota několikadenního pískání v uších.
Devil Master (us) + Dödsrit (se) + Ara (at)
6. 4. 2024 Kabinet múz, Brno
foto © Marek Hadrbolec
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.