Michal Smrčina | Články / Reporty | 09.06.2017
Že bylo vyprodáno, nikoho nepřekvapilo. Od posledního koncertu Skinny Puppy v Česku utekly roky a hlad fanoušků po ikonách hudebního i performativního experimentu se rozhodně nezmenšil. Volba dějiště pro turné Down the SocioPath padla na Lucernu, což zprvu budilo smíšené pocity, ale situace tentokrát nebyla kritická, lidi nepřetékali z balkonů, ačkoli těsno bylo.
Brány pekelné začaly nenápadně a pozvolna otvírat Ωhm, pocházející stejně jako headlineři z Kanady. Přes menší věhlas (pro oba členy jde o kolaborativní bokovku) předvedli pestrý EBM set – tanečnější výjezdy v kmitavé rychlosti, šeptavé vokály doprovázené mechanickým tikotem nebo ambientní terény beze slov. Po poslední skladbě se Lucerna ponořila do napjatého očekávání věcí budoucích.
Čas zhoustl, uběhlo aspoň dvacet minut. Tolik bylo třeba k tomu, aby se stage proměnila v noční krajinu, kam mohli vejít přízrační Skinny Puppy, opět dokazující, že bez originálního divadla a přehlídky kostýmů by to nebylo ono. Toxický kabaret naznačovaly stříkačky s nepěknou substancí zabodané v Ogreho rukou, světélkující lucerna visící z hlavy, mrtvolné masky, hadry, subverzivní šála s dolary, rohy a laboratoře. Nebylo toho málo. Kytarista Matthew Setzer s mrtvolnou, „prázdnou“ maskou a vlající kšticí dostal prostor pro svůj nástroj už zkraje, ačkoli elektronika pochopitelně dominovala skrze celé, více než hodinové vystoupení. Zatímco Nivek Ogre stihl vystřídat hned několik více či méně humanoidních podob (aby se mu diváci závěrem mohli konečně podívat do očí), cEvin Key zůstával strategicky vzadu a staral se o proměnlivý přísun elektronického základu.
fotogalerie z koncertu tu
Pódiu nedominovali jen hudebníci, ale i epileptické vizuály – odstartovat show zapáleným kanadským listem, uvnitř něhož defilují vize hořících měst, je výmluvné. Když se po chvíli symbol otočil vzhůru nohama, bylo evidentní, že odpor je marný a nezbývá než zaujmout „pohled psa na svět“, jak kdysi kapela proklamovala. To už pohlcení fanoušci chápali a nešetřili nadšením. Škoda jen, že naznačenou vizuální pastvu si kvůli tradičnímu prostorovému uspořádání Lucerny užily hlavně přední řady, zbytek byl nucen lovit okem. Zato zvuk mile překvapil. Nepůsobil zbytečnou bolest, a to ani v prostřední části koncertu, kdy došlo na staré klasiky a breakcorové pasáže.
Setlist vůbec přinesl nečekaně mnoho stěžejních skladeb. Bylo jasné, že diváky dostane do varu Worlock a Assimilate, energie proudila i na VX Gas Attack nebo Jahya a finální Candle z alba The Process. U kapely s více než třicetiletou kariérou je stále z čeho vybírat, nicméně bylo patrné, že své si užívá nejen publikum, ale se záviděníhodným nasazením i Skinny Puppy. Přesto všechno scházel výslednému dojmu moment, na který vzpomínat – šlo spíš o celistvý, retrospektivní zážitek než o ničivý okamžik překvapení, vytržení, šoku, performance. A tak nezbývalo než si nevěřícně prohlížet legíny Skinny Puppy v merchi...
Skinny Puppy (ca), Ohm (ca)
6. 6. 2017, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.