Literární Hilda nabírá správný směr (Hilda a parádní slavnost)

Modrovlasá Hilda britského autora Lukea Pearsona řádně zčeřila poněkud znuděné vody evropského komiksu této dekády. Kombinace severské mytologie a britského suchého humoru okamžitě zaujala dětské i dospělé čtenáře. A zrodila se hvězda.

recenze knihy Hilda a pidilidi zde

Její popularity využil Netflix, který v roce 2018 vyprodukoval kreslený seriál, a v současnosti připravuje druhou sérii. Kromě toho dostala Hilda i čistě literární podobu, o níž se postaral Stephen Davies. Tento krok se může jevit jako ne příliš logický, ale svůj smysl má. Hildina dobrodružství jsou totiž vhodná i pro děti, které ještě neumí číst. A jelikož je komiks nevhodným formátem pro (pra)rodičovské předčítání, je krok ke klasické beletrii pochopitelný.

Jenže první kniha Hilda a pidilidi ukázala, že to nebude zase tak jednoduché. Otrocké přepsání komiksu do beletrie působí těžkopádně, nezáživně a příliš popisně. Davies se až příliš držel komiksové předlohy a bál se pustit z uzdy vlastní fantazii. Podle všeho si těchto slabin byli vědomí i tvůrci a redaktoři, protože druhý svazek Hilda a parádní slavnost přesně tyto neduhy smazává.

Po zničení domku na samotě v divočině se Hilda se svou mámou musí stěhovat do města Trolbergu. Tato změna na Hildu, která je zvyklá na volnost, každodenní kontakt s mýtickými bytostmi nebo divokou přírodu, tvrdě dopadá. Se svými spolužáky si příliš nerozumí a jejich městské chování vůči ostrůvkům přírody v husté zástavbě ji plní odporem. Avšak nebýt toho, nezažije své dosud největší dobrodružství. Když totiž místní děti házejí kameny na ptáky, trefí havrana, který sletí na zem. Hilda – věrná svým instiktům – začne o ptáka pečovat. Velkolepé dobrodružství začíná…

Kostra příběhu je převzatá z druhého svazku Hildiných komiksů (Hilda a ptačí slavnost). Ovšem tentokrát se Davies neomezil na takřka doslovný přepis komiksu, ale připustil z něj pouze nosné věci, které fungují i beletristicky. Přidal motivy sbližování Hildy se spolužáky a s městem, ve kterém začala žít. Výrazně ubral na popisnosti a soustředil se na příběh, aby fungoval zcela samostatně. Díky tomu je Hilda a parádní slavnost vynikající dobrodružná knížka vhodná pro všechny věkové hranice. Mrzí jen fakt, že k úplnému pochopení všech souvislostí musí člověk přelouskat i Hildu a pidilidi.