Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.09.2017
Kdo ví, kolik fanoušků amerického reggae rappera se vydalo na trutnovský Open Air před dvěma lety, aby ho konečně spatřili naživo. Faktem je, že museli odjíždět značně zklamáni. Matisyahu tenkrát předvedl nanicovitý, duchem nepřítomný set bez kapky nadšení, nehybně svíral mikrofon, utrpení to bylo nejspíš pro všechny, od kapely po diváky.
S prvními minutami koncertu v pražském Lucerna Music Baru bylo jasné, že pravděpodobně jediný chasidský reggae hudebník a rapper dá na Trutnov rychle zapomenout, tady panovala čirá radost. Matisyahu hopkající a energický, skvělá doprovodná kapela, ostatně ta si zasloužila místy větší pozornost než její frontman. Jestli totiž Matisyahu něco opravdu umí, tak vybrat si muzikanty. V současné pětičlenné sestavě má například skvělého basáka Stua Brookse, který doprovázel Dr. Johna, Gogol Bordello nebo Lady Gaga, nebo úžasného jazzového klávesáka a syntezátorového experimentátora Big Yukiho, který si zhusta ukrádal potlesk pro sebe a své hrátky s Moogem a Prophetem.
Hudebníci vůbec předváděli obdivuhodně barevný rejstřík - od art rocku k reggae, dubstepu, hip hopu, latině až po noise, bavily i dlouhé improvizace. Až si člověk hereticky pomyslel, že by se na ně dalo dívat i bez hlavní hvězdy. Ale to by bylo líto mnohým, texty totiž ze sebe někdy až závratnou rychlostí střílel nejen Matisyahu, ale také jeho fanoušci, odříkávající Like a Warrior, Time of Your Song, King Without a Crown, Sunshine, Shade from the Sun a další bez zaváhání. Zjevná souhra mezi muzikanty, úsměvy i energie vydržely po celé dvě hodiny, žádná hluchá místa, s uplývajícími minutami se dokonce vylepšoval i Matisyahův hlasový projev.
Dlouho vytleskávaný přídavek One Day s předlouhým a bezezbytku zábavným outrem už přidaly večeru jen velké červené plus. Bravo.
Matisyahu (usa)
18. 9. 2017, Lucerna Music Bar, Praha
foto (c) Olga Staňková
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.