Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.09.2017
Kdo ví, kolik fanoušků amerického reggae rappera se vydalo na trutnovský Open Air před dvěma lety, aby ho konečně spatřili naživo. Faktem je, že museli odjíždět značně zklamáni. Matisyahu tenkrát předvedl nanicovitý, duchem nepřítomný set bez kapky nadšení, nehybně svíral mikrofon, utrpení to bylo nejspíš pro všechny, od kapely po diváky.
S prvními minutami koncertu v pražském Lucerna Music Baru bylo jasné, že pravděpodobně jediný chasidský reggae hudebník a rapper dá na Trutnov rychle zapomenout, tady panovala čirá radost. Matisyahu hopkající a energický, skvělá doprovodná kapela, ostatně ta si zasloužila místy větší pozornost než její frontman. Jestli totiž Matisyahu něco opravdu umí, tak vybrat si muzikanty. V současné pětičlenné sestavě má například skvělého basáka Stua Brookse, který doprovázel Dr. Johna, Gogol Bordello nebo Lady Gaga, nebo úžasného jazzového klávesáka a syntezátorového experimentátora Big Yukiho, který si zhusta ukrádal potlesk pro sebe a své hrátky s Moogem a Prophetem.
Hudebníci vůbec předváděli obdivuhodně barevný rejstřík - od art rocku k reggae, dubstepu, hip hopu, latině až po noise, bavily i dlouhé improvizace. Až si člověk hereticky pomyslel, že by se na ně dalo dívat i bez hlavní hvězdy. Ale to by bylo líto mnohým, texty totiž ze sebe někdy až závratnou rychlostí střílel nejen Matisyahu, ale také jeho fanoušci, odříkávající Like a Warrior, Time of Your Song, King Without a Crown, Sunshine, Shade from the Sun a další bez zaváhání. Zjevná souhra mezi muzikanty, úsměvy i energie vydržely po celé dvě hodiny, žádná hluchá místa, s uplývajícími minutami se dokonce vylepšoval i Matisyahův hlasový projev.
Dlouho vytleskávaný přídavek One Day s předlouhým a bezezbytku zábavným outrem už přidaly večeru jen velké červené plus. Bravo.
Matisyahu (usa)
18. 9. 2017, Lucerna Music Bar, Praha
foto (c) Olga Staňková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.