Medvědovo psychrockové okénko XIX: Secret Museum of Kind Men

“V minulosti jsem world music považoval hlavně za 'feel good' blbosti, co se hrají ve Starbucks, aby se jím líp prodávalo latté,” doznává se Matthew Clark. Matthew je zakladatelem malého vydavatelství Casual Acid Tea, jehož primárním cílem je vydat sérii devíti sedmipalců, na kterých jeho kapely a kapely jeho přátel reinterpretují skladby napříč širokým spektrem legendární pětidílné kompilace světových tradicionálů – The Secret Museum of Mankind.

Secret Museum je fascinující kompilace, která mapuje hudební tradicionály světových etnik datovaných mezi roky 1925 až 1948. Nechybí japonská dvorní hudba, vánoční skladby z Portorika nebo ukrajinská kostelní zvonkohra. Dřevní a skutečně mystický ráz je to, co hudbu vybranou pro tuto kompilaci odlišuje od hudby, která povětšinou hraje v kadidlem provoněném ethno krámku, a co k sobě Matthewa okamžitě přikovalo: “Byl jsem zasažen tím, jak podivná, mysteriózní, emotivní a leckdy i zlověstná ta hudba byla.” Stalo se v roce 2001.

Když se pak Matthew přistěhoval do New Yorku, založil kapelu M. Clark Quartet, později Gongtrain. A tady začala nenápadně vznikat inspirace pro sedmipalcovou sérii. “S Gongtrain jsme měli v repertoáru jednu japonskou skladbu ze Secret Museum. Nahráli jsme ji ve studiu a k ní jsme ještě natočili jednu řeckou: Kaike Ena Sholio.” Obě skladby Matthew vydal jako první díl v Secret Museum of Kind Men sérii. Nedošlo k tomu dříve než v roce 2012.

Druhý díl na sebe nenechal dlouho čekat, lidovku z Tunisu a řeckého ostrova Epirus reinterpretovala kapela Turnera Williamse Jr. Ramble Tamble: “Turner byl jedním z mých největších podporovatelů a obhájců v počátcích projektu.” Turner (mj. Guardian Alien) skladby natočil se svým parťákem Caysem Gloverem a sám nadesignoval a ručně natisknul obaly (sítotiskem), což je grafický standard pro všechny tituly série.

Ve třetím díle má hudebně prsty opět Matthew. Indickou a tádžickou lidovku natočil s kapelou Residual Echoes, ke které se coby bubeník přidal v době, kdy se přesunul do Los Angeles. “Upřímně, moc mě nezajímá, jakým způsobem ty skladby vzniknou, jestli se nahrají analogově nebo digitálně. Jde mi hlavně o reinterpretaci minulosti skrze technologii a postoj současnosti. A samozřejmě na věcech, co vydávám, i rád hraju.”

Čtvrtou nahrávku, která už je na cestě, bude mít na svědomí Andy Puls. “Andy je super génius. Jeho poslední deska je založena na snu, který měl, a je o lidech, kteří se před zemětřesením schovají v lobby gigantického krystalového mrakodrapu, a jediná šance na jejich přežití je zpívat jisté frekvence, které budovu ochrání před kolapsem.”

Po vydání všech devíti sedmipalců bude sesbíraná hudba směřovat na luxusní dvojvinyl. “Rád bych vydal všech 18 skladeb jako gatefold, B strana každé desky by měla vyjít s rytinou.” S ohledem na dosavadní hladký průběh zřejmě nelze plány považovat za přespříliš ambiciózní. Najít si cíl a vyplnit ho s klidnou myslí jogína je evidentně jeho životní cesta. Matthew mimo jiné hraje nebo hrál na bicí se spolky CSC Funk Band, Premonition 13 (kapela Wina ze St. Vitus), Ostinato (oblíbení i v naší zeměpisné šířce) či Residual Echoes. Věnuje se pravidelným výšlapům do hor. Částečně si vydělává jako učitel jógy, částečně jako soukromý kuchař na večírcích. A zahrádkaří. Jeho nový projekt se překvapivě nepohybuje v hudebních vodách: “Momentálně se učím dělat kysané zelí a rád bych se naučil nakládat zeleninu všeho druhu.”