Medvědovo psychrockové okénko XXII.: O léčivých účincích Ormus

Na české scéně se během posledních pár měsíců vyskytlo svojí povahou několik nenápadných, ale o to intenzivnějších kazetových titulů, a bylo by škoda, kdyby unikly vaší pozornosti. Proto vítejte po tisíci dnech zpět. Medvědovo psychrockové okénko se za zvuku vrzajících pantů znovu otvírá.

Jako první musí přijít na přetřes titul Negentropy od projektu Ormus, protože frekvence, s jakou se mi točí v kazeťáku, už je bezmála ubíjející. Jedná se sice o projekt zahraniční, americký, nicméně vyšel na pardubickém experimentálním labelu Obsedante!, a je to perfektní doklad jeho výtečného žánrového rozpalu. Loni zabodoval skvostným debutem Zvukem+++ dua Lionel Dixit (jehož polovičkou je Martin Šafář, který vydavatelství provozuje), pohybujícího se na vlnách noisu, free jazzu a breakcoru, což byla zároveň jedna ze zásadních desek toho roku. K nalezení jsou na Obsedante! ovšem i další žánrové kousky od noisecoru přes psychedelic rock až po kontemplační acid jazz a milovníkům extrémů a diverzity bude určitě stát za to prozkoumat jeho anály.

Nyní už k Ormus samotné, která svým názvem odkazuje k fiktivní látce údajně objevené v sedmdesátých letech, mající mocné, např. léčivé účinky. Za projektem stojí Ashley Spungin, tvrdá bubenice, kterou si české publikum vybaví především ze znamenitých koncertů dvojice Insect Ark, za oceánem je pak k vidění např. v drone metalovém blázinci Taurus. V oregonském Portlandu, kde je Ashley doma, se věnuje výrobě jedinečných elektronických instrumentů, oscilátorů, vokálních procesorů a drone generátorů. Nahrávka Negentrophy, kterou připravila pro Obsedante!, je pak v podstatě manifestem funkčnosti vlastnoručně vyrobených nástrojů. Manifest je to silný, především co se atmosféry týče. Zvonivý drone plný oscilujících zvuků, doplněný zaříkadly a až éterickými vokály nebere žádné zajatce. Build up alba je velmi hrubý a už od první skladby jsou znát silné tendence vymáchat posluchače v atmosféře, která nejvíc připomíná průlet Los Angeles budoucnosti, resp. tak jak ho známe z obou dílů Blade Runnera.

Jen zhruba půlhodinová nahrávka má sílu smrštit čas a konec přichází vždy až příliš brzo. Existuje na to jenom jeden lék – otočit kazetu a poslouchat znova. V průběhu psaní a přípravy tohohle textu jsem to tak udělal třikrát, vypil jedno kafe, potěšil se skleničkou skotské a teď se musím postavit k zásadnímu rozhodnutí: bude můj večer pokračovat sledováním videokazety Žabí teror, nebo streamem zrestaurovaného Andreje Rubleva.

Milovníci experimentální elektroniky a hypnotického invazivního dronu se rozhodovat nemusí: Negentropy je must have ve vaší sbírce. Kupujte, dokud kazety jsou, protože pokud dobře vím, tak jich moc není. A dobrá zpráva na závěr: Ormus by se měla objevit na několika českých koncertech. Za jak dlouho to bude, nevíme. Snad za týden. Snad za den. Snad za osm let.