Alžběta Sadílková | Články / Reporty | 21.04.2024
To, že lze očekávat kvalitu a jedinečný zážitek, je při návštěvě akcí pořádaných Heartnoize už nepsaným pravidlem. Nejen z útržků rozhovorů, které bylo možné zaslechnout po jejich skončení, je ale jasné, že oba víkendové večery byly něčím, co očekávání zcela předčilo. Už dřívější spolupráce Atria a Heartnoize přinesla řadu vydařených hudebních událostí, vzpomeňme Širom, Claire Rousay a další. Barokní prostor bývalého kostela rozhodně nesluší každému, při šťastné volbě umělců má ale tendenci hudbě přidat cosi ze svého kouzla a doplnit ji o další rozměr.
Koncert švédsko-íránské klavíristky Shidy Shahabi, která svou tvorbu představila v kompozici pro klavír, cello a syntezátory, publikum skrze hypnotizující minimalistické linky připoutal k sedačkám a konejšivými harmoniemi jako by hovořil ke každému zvlášť. Autorčina hudební cesta, jejíž kořeny se nachází jak v perském popu a klasice, jimiž byla obklopena v dětství, tak v žánrech jako punk a grunge, které plnily její dospívání, postupně vyeskalovala ve vlastní tvorbu, která se nejvíce blíží dronu a ambientu. Pražské vystoupení bylo jednou ze zastávek evropského turné k nejnovější desce Living Circle (2023), jež se, v kontrastu s předchozí Homes (2018), vyznačuje především pomalými, méně zdobnými klavírními party a celkovou orientací na hlubší a expanzivnější sféry zvuku.
Je skoro s podivem, že skladby, jež zazněly (průřez autorčinou starší i novější tvorbou a vybranými kusy filmové hudby), Shida nekomponovala prostoru přímo na míru – zvukové plochy evokující pocit, že stojíme uprostřed velkoměsta, a přesto jeho hluk slyšíme zpomaleně a v útlumu, svou povahou dokonale vystihly to, co je pro mnohé ztělesněno právě žižkovským Atriem. Hudba s místem vytvořily symbiózu a působily dojmem, jako by si vzájemně vzdávaly díky.
fotogalerii z koncertu Shidy Shahabi najdete tady
Po intenzivním zážitku visela ve vzduchu otázka, zda lze nastavenou laťku udržet i následující večer. Vystoupit měli švédsko-dánští BITOI, o nichž bylo doposud možné slyšet zejména ve spojitosti s koncertní premiérou na loňském festivalu Intonal, následným úspěchem na Le Guess Who a EP -O-, jímž debutovali na podzim. O novém projektu skladatele a producenta Cassia Lamberta jinak zatím nebylo, kromě všeříkajícího akronymu Bass Is The Original Instrument a informace, že inspiraci čerpá v ptačím zpěvu, mnoho známo. Tři mikrofony, židle, baskytara a rozmanitý pedalboard, které čekaly v červeném přítmí předkoncertního šumu, vzbuzovaly zvědavost.
Už první takty ale byly ujištěním, že pocit, který přetrvával od předešlého večera, nebude utlumen, ale spíše umocněn. Baskytara, která nevystupovala s přehnanou dominancí, precizně volenými tóny, které tu a tam plnily spíše roli dronu, jindy přecházely do orientálně znějících riffů a místy se stávaly mocným elektronickým beatem, tvořila pozadí a základ pro harmonicky se vrstvící trojhlasy. Vokalistky svou intonační i rytmickou přesností a dikcí připomínající např. Marinu Herlop měnily hudbu ve fyzický prožitek, jehož intenzita se prohlubovala s každou další změnou fráze. Zpěv, jehož textová i melodická složka jsou inspirovány právě zvuky ptáků, za občasného doplnění perkusemi či ptačím pískotem ladně přecházel mezi libozvučnými tklivými nápěvy a znepokojivým halekáním. Jako celek fungovali BITOI mimořádně mocně. „Já jsem půlku koncertu měla pocit, že jsem někde mimo svoje tělo,“ šeptala vzrušeně jedna z návštěvnic při odchodu ze sálu.
Dojemná výměna čehosi z niter obou stran. Možná tak by se daly popsat dva výjimečné večery. Atrium nabídlo bezpečný a zároveň vznešený prostor a všichni přítomní skrze hudbu a její prožívání s vděkem přáli tomuto prostoru další krásné roky existence.
Shida Shahabi (se/ir) + BITOI (se/dk)
13. a 14. 4. 2024 Atrium Žižkov, Praha
foto © Adam Karaffa
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.