Články / Reporty

Mighty no. Sounds: Divokej Bill příští rok?

Mighty no. Sounds: Divokej Bill příští rok?

Dita Koudelková | Články / Reporty | 14.07.2014

Další rok za námi a deset takových za festivalem Mighty Sound, který letos oslavil dekádu svého působení. Můžeme tedy v číslech zavzpomínat na zhruba jeden tisíc tři sta devadesát hudebních vystoupení ve třiceti dnech, během nichž produkční team naservíroval neuvěřitelných padesát pět tisíc šest set minut punk rocku, rock´n´rollu, reggae, ska a spřízněných žánrů s jedním cílem, a to užít si dobrou muziku.

S ohledem na to, že počasí na Mighty Sounds je známé notorickou nespoluprací, byli jsme nuceni první den začít pod stanovou stagí s kapelou 7 Seconds a jejich frontmanem Kevinem Seconds, který se v rámci sólového setu o hodinu a půl dříve postaral o slušný hardcorový warm-up. Tahle parta amíků, která v 80. letech začala psát dějiny hardcorové hudby, se zároveň stala jedním z praotců hnutí straight edge, které je dodnes jakýmsi Prvním zákonem této scény. V čele kapely i po několika obměnách stále pevně stojí bratrské duo Kevin Seconds a Steve Youth, které v pátek navečer nenechalo nikoho pochybovat o tom, proč právě oni jsou považovaní za legendu žánru. Pořádná dávka energie a našlápnutého punku by zvládla seřezat i o dekády mladší kolegy. Holt chlast a kokainový lajny z vás sice udělají bravíčkové ikony, ale hudební velikost těchhle abstinentů tím rozhodně nedoženete.

Dalším kouskem až nečekaně hvězdně obsazeného pátku byli škotští celtic punkeři The Real Mckenzies. Partička drsných kanadských kořenů prorůstajících kulturou britské working class se pasovala na největší tahák prvního dne. Melodické folkové kytary, jimž vévodilo intro na dudy, vás nejdříve u hymny Tempest nutilo s dlaní přiloženou na prsou a pozvednutou číší Budweiseru provolávat „We drink, we drink and we drink some more“ a na pecku Fool´s Road už byste nejraději lámali židle o barový pulty a připíjeli s Paulem Mckenziem. A protože Paul není žádná hvězdička, pravděpodobně se vám, stejně jako mě, mohlo stát, že jste ho potkali mezi „smrtelníky“ u stánku s pivem, kde ochotně rozléval ze svého půllitru.

Nebylo by to Mighty Sounds, kdyby nezaznělo jméno švýcarských Peacocks, kteří bývají po našich klubech k vidění tak často, že by si už pomalu zasloužili čestné občanství. Svižné rockabilly s pevným základem v klasickém rock´n´rollu a s doznívajícím country bylo tím pravým, co nás vyhnalo do sychravého počasí. Když jste k tomu přidali ještě Hasu Langharta, jenž do mlžného oparu vypouštěl kouř z cigarety a nakládal si Jima Beama a jehož podobnost s filmovou verzí Johnnyho Cashe je až děsivá, vznikla tradičně výborná show s neuvěřitelnou atmosférou.

Den uzavíral skoro dvouhodinový set amerických Dropkick Murphys, který v mé časové realitě trval snad padesát hodin a skončil temným zábleskem. Irský celtic punk, opět ne z Irska, hlučel do tmy své syrové vokály. Ty doprovázely čistý folkový punk, který se postaral jednak o burácející publikum na vály jako Goin Out with Style a zároveň o tučnou pokutku od města Tábor za překročení hlukových limitů. Takže příště možná dorazí Petr Kolář a Divokej Bill...

Info

Mighty Sounds 2014
11.7. 2014, letiště Čápův dvůr, Tábor

foto © Jaroslav Vancata

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace