Články / Reporty

Mighty Sounds, den 1: Use your mighty voice

Mighty Sounds, den 1: Use your mighty voice

Dita Koudelková | Články / Reporty | 15.07.2017

Mocné zvuky se opět navracejí na louky Čápova dvora, kde se už po třinácté rozložily hudební apatyky. Tři dny nepřetržitého rock’n’rollu slibují jako vždy nezapomenutelnou očistu těla i mysli.

Festivalová atmosféra, která na tři dny pohltí celý Tábor, se v proudech line už od vlakové zastávky. „Heej, tak kde je ten festiválek?“ ozývá se z davu šinoucího se nahoru k loukám, kde už se hemží chumly lidí. Páska přes zápěstí ukončuje náš všední život. Bereme festival guide, návod, bez kterého bychom se točili v kruzích, a mapku, nejdůležitější majetek prvního dne, jenž nám vtiskne alespoň základní geografické povědomí o areálu. Jakmile se zbavíme břemene na zádech, otevírá se před námi kraj vzrostlých stanů a malých stánků, hýřící barevnými světly. Koncerty, dýdžejské večírky nebo moderní divadlo olemované nekonečnou nabídkou jídel, desek a merche prostupují bazénky s klouzajícími surfy a kolem poskakující bumperbally. Ráj to na pohled.

Ve středobodu všeho stojí Mighty stage, na kterou se v podvečerním šeru řití H2O. Tohle jsou pánové z New Yorku, takže s první úderem ze sebe sypou hardcore nabité městem, kde se spí leda v hrobě. Toby Morse lítá ze strany na stranu jako by v Monster baru dostal karton energeťáků, co teď musí nutně vychodit. Pod náporem starých pecek jako Guilty By Association, 5 Year Plan nebo poslední desky Use Your Voice v publiku propuká nepolevující šílenství. Jestli nějaká kapela umí opanovat i ten nejmenší kousek obří stage a proměnit to v energický klubový koncert, tak H2O. Přes zábrany přetékají desítky lidí, škrábou se nahoru, padají do davu a létají vzduchem, zatímco kapela pendluje mezi pitem a pódiem, aby lačný dav ještě víc vydráždila. Tradičním bonusem je Tobyho sotva patnáctiletý syn, který u songu Nothing to Prove usedá za bicí a s přehledem vymlátí svůj part.

fotogalerie z festivalu tady

Protože o prvním dni je potřeba se rozkoukat, přepnout ze všedního režimu, vévodí dnešku pohodovější ska kapely. Dubioza Kolektiv, The Toaster nebo domovští Fast Food Orchestra rozhoupávají vlny lidí až do ranních hodin. Kdo potřebuje nakopnout něčím ostřejším, na Jameson stage už jsou připraveni australští Crowned Kings. Temné hardcore, z něhož čpí vlivy Terror, nahání publikum jak bouřkové mraky a přidávají metalové riffy.

Největší večírek se odehrává pod plachtou Lucky Hazzardu, kam věština lidí přišla hledat úkryt před deštěm. Jake and the Jellyfish, zvláštní mix muzikantů, zvláštní i vizuálně. Akustická kytara a housle zavání podivným lidovým souborem, co zabloudil z táborského kulturáku, když ale do těchhle folkových kluků nalijete ostrou elektrickou kytaru, bicí a basu, pod pódiem se rozpoutá něco mezi londýnským punkovým klubem a pitkou v knajpě na anglickém venkově. Kapela, kterou na začátku neznala ani polovina lidí, se sotva vymaní ze sevření pískajícího davu, žádajícího si přídavek. Je čas odklidit se do temných zákoutí a dožít zítřka.

Info

Mighty Sounds 2017
14. 7. 2017 Čápův dvůr, Tábor

foto © Štěpán Rožek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace