Články / Reporty

Mighty Sounds, den 1: Use your mighty voice

Mighty Sounds, den 1: Use your mighty voice

Dita Koudelková | Články / Reporty | 15.07.2017

Mocné zvuky se opět navracejí na louky Čápova dvora, kde se už po třinácté rozložily hudební apatyky. Tři dny nepřetržitého rock’n’rollu slibují jako vždy nezapomenutelnou očistu těla i mysli.

Festivalová atmosféra, která na tři dny pohltí celý Tábor, se v proudech line už od vlakové zastávky. „Heej, tak kde je ten festiválek?“ ozývá se z davu šinoucího se nahoru k loukám, kde už se hemží chumly lidí. Páska přes zápěstí ukončuje náš všední život. Bereme festival guide, návod, bez kterého bychom se točili v kruzích, a mapku, nejdůležitější majetek prvního dne, jenž nám vtiskne alespoň základní geografické povědomí o areálu. Jakmile se zbavíme břemene na zádech, otevírá se před námi kraj vzrostlých stanů a malých stánků, hýřící barevnými světly. Koncerty, dýdžejské večírky nebo moderní divadlo olemované nekonečnou nabídkou jídel, desek a merche prostupují bazénky s klouzajícími surfy a kolem poskakující bumperbally. Ráj to na pohled.

Ve středobodu všeho stojí Mighty stage, na kterou se v podvečerním šeru řití H2O. Tohle jsou pánové z New Yorku, takže s první úderem ze sebe sypou hardcore nabité městem, kde se spí leda v hrobě. Toby Morse lítá ze strany na stranu jako by v Monster baru dostal karton energeťáků, co teď musí nutně vychodit. Pod náporem starých pecek jako Guilty By Association, 5 Year Plan nebo poslední desky Use Your Voice v publiku propuká nepolevující šílenství. Jestli nějaká kapela umí opanovat i ten nejmenší kousek obří stage a proměnit to v energický klubový koncert, tak H2O. Přes zábrany přetékají desítky lidí, škrábou se nahoru, padají do davu a létají vzduchem, zatímco kapela pendluje mezi pitem a pódiem, aby lačný dav ještě víc vydráždila. Tradičním bonusem je Tobyho sotva patnáctiletý syn, který u songu Nothing to Prove usedá za bicí a s přehledem vymlátí svůj part.

fotogalerie z festivalu tady

Protože o prvním dni je potřeba se rozkoukat, přepnout ze všedního režimu, vévodí dnešku pohodovější ska kapely. Dubioza Kolektiv, The Toaster nebo domovští Fast Food Orchestra rozhoupávají vlny lidí až do ranních hodin. Kdo potřebuje nakopnout něčím ostřejším, na Jameson stage už jsou připraveni australští Crowned Kings. Temné hardcore, z něhož čpí vlivy Terror, nahání publikum jak bouřkové mraky a přidávají metalové riffy.

Největší večírek se odehrává pod plachtou Lucky Hazzardu, kam věština lidí přišla hledat úkryt před deštěm. Jake and the Jellyfish, zvláštní mix muzikantů, zvláštní i vizuálně. Akustická kytara a housle zavání podivným lidovým souborem, co zabloudil z táborského kulturáku, když ale do těchhle folkových kluků nalijete ostrou elektrickou kytaru, bicí a basu, pod pódiem se rozpoutá něco mezi londýnským punkovým klubem a pitkou v knajpě na anglickém venkově. Kapela, kterou na začátku neznala ani polovina lidí, se sotva vymaní ze sevření pískajícího davu, žádajícího si přídavek. Je čas odklidit se do temných zákoutí a dožít zítřka.

Info

Mighty Sounds 2017
14. 7. 2017 Čápův dvůr, Tábor

foto © Štěpán Rožek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace