Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 19.10.2019
Často se v souvislosti s festivaly zamýšlím, jak se v průběhu času změnil můj postoj k tomu, co od těchhle akcí očekávám a proč tam chodím. Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Jubilejnímu 60. ročníku festivalu Brno 16 se daří kombinovat obojí a symbolem tohoto chaotického víru je fialový zajíček ze spotu, který nic nestíhá, neví kam dřív, ale musí to dát vše, od kartonového modelu u vchodu Kina Art až po festivalový merch.
Pořádat festival měsíc po otvíračce kina po dvouleté rekonstrukci znamená, že každý z členů organizačního týmu se na chvilku stává tím fialovým zajíčkem. Soutěžních filmových bloků je jedenáct a lokalit pět, žádný minimal. Většina programu je v domovském Artu a vzhledem k velikosti Brna je ke zbytku možné dojít do půlhodiny pěšky a ještě si stihnete cestou vzít kafe nebo koláč.
Soutěžní bloky nejsou tematicky pevně definované, vytvářejí však volná asociační propojení mezi filmy v jednom bloku. "Provinční" Blok 5 spojuje motivy zastaralosti a místa, kde zastavil čas (rumunská vesnice ve Vítejte, cesta autobusem afgánskou pustinou v Krocanovi), se ztrátou a izolací (smrt rodiče v Spolu sami a Gümüs). Blok 10 má návštěvnický podtitul "hororový" a filmy spojuje motiv dospívání a vývoje ženskosti. Neviditelný feministický strašák, co žere muže v americkém teenage hororu Jezinka, či zlomyslné fiktivní dvojče hlavní představitelky v animáku Cerulia jsou děsivé a stejně tak zábavné.
Nesoutěžní program klasicky nabízí perly pro fajnšmekry a kraluje mu blok Per Angusta ad Augusta, prezentující díla amatérského (v nejpůvodnějším slova smyslu) animátora Luboše Zvičiny. Ten začal animovat v důchodu a celá jeho tvorba se drží uceleného konceptu devadesátkových kosmických animací se synťákovou hudbou, kterou mu nahrává jeho vnučka. Následná diskuse se samotným autorem podtrhuje autenticitu jeho tvorby.
Vyhlášení výsledků moderuje dvanáctiletá holka a budoucnost je světlá. Hlavní vítězný film Neoddělitelně nevyhnutelné zaujme chaotickou časovou sousledností a střihem, místy však tahle experimentální forma jde proti pochopení obsahu. Následný raut je však přímočarý, jak se patří, včetně trashpopové párty. Všechno je v rovnováze. Tak zase za rok, pokud se po cestě neztratíme v časové smyčce.
Brno 16 – Mezinárodní festival krátkých filmů
9. – 12. 10. 2019 Brno
foto © Oliver Staša
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.