Mít z něčeho Nervy není konec světa

Raina Telgemeierová patří už více než deset let k nejvýraznějším postavám komiksu, když cílí na citlivý věk dospívání. Její síla spočívá především v tom, že si nevybírá snadná témata, která chce popsat a vysvětlit, a současně vychází z vlastních prožitků. To vše pak balí do řádné vrstvy groteskního humoru a nadhledu.

Její grafické novely jsou vždy očekávány s napětím a následně si získávají přízeň čtenářů i jednu oborovou cenu za druhou. Začalo to Úsměvem z roku 2010, pokračovalo Dramatem (2012), který sice nebyl tak výrazně autobiografický, přesto v něm byla znát osobní zkušenost. Na Úsměv navázaly Ségry (2014) a nejnověji i Nervy (2019). Jediným vybočením z autobiografické linie tak zatím zůstávají Duchové z roku 2016. Ti také ukázali limity Telgemeierové, protože nedosahují kvalit předchozích komiksů, i následujících Nervů. Jakmile autorka opustí zažité zkušenosti, její příběhy nejsou autentické.

Po Duších naštěstí Telgemeierová znovu zalovila ve vlastních pubertálních traumatech a vytvořila skvostné Nervy. Ty jsou její dosud nejlepší grafickou novelou, a to především díky komplikovanosti a důležitosti tématu. Zatímco Úsměv řešil vzhled, Ségry sourozenecké vztahy a Drama obecněji dospívání, Nervy se pustily do vyrovnávání se s psychickými obtížemi, které způsobuje jídlo. Věc, kterou zná z dětství a dospívání úplně každý. Ale málokdo se jí opravdu zabývá a snaží se ji nějak řešit.

Telgemeierová velice razantně, ale zároveň výsostně empaticky, vykopává žaludeční a střevní potíže středoškolačky spojené s jídlem. Nebojí se hraničních scén, o kterých ve slušné společnosti nemluvíme a ze kterých netěží laciné body, vše je účelné, včetně následného řešení. V druhém plánu autorka ukazuje, že každý má své vlastní problémy a není úplně nejlepším řešením někoho odsuzovat, aniž bychom jej znali podrobněji. To vše je servírováno s humorem, který je v komiksové zkratce krutě groteskní. Pomáhá tomu i kresba, která působí jednoduše, díky čemuž se pozornost upíná k podstatnému sdělení. Ostatně už z obálky, která navazuje na Úsměv a Sestry, je patrné, že autorka tíhne k výtvarnému minimalismu.

Nervy mají ambici stát se jednou z nejdůležitějších knížek, kterou si dospívající přečtou. Detabuizuje několik skutečně nepříjemných, avšak velice rozšířených potíží, čímž pomáhá ke snížení počtu traumat. A že jich člověk v pubertě nasbírá dost.